Josef Macek - Jiří z Poděbrad - rosmus

Venkovské procesí z XV. století - podle soudobého vyobrazeníKapitola II.MLÁDÍJ. Huizinga napsal překrásné rozjímání o vyhraněných protivách středověkého života ajeho postřehy jsou východiskem i úvahO mládí Jiříkově. Zima byla v XV. století třeskutější než dnes, chladno doléhalo drsnějina lidi - už proto, že člověk neměl proti živlům vybudovanou obranu - vytápění hradů,paláců, domů nemohlo být zdaleka tak účinné jako dnes. Stejně ovšem i žár slunce vlétě, prašnost cest a únava z cestování, temnoty noční, hrůza bídy a chudobymnohonásobně předčily naše dnešní představy či zážitky. Protivy přírody i života lidí sevyhrotily proti sobě v divoké nespoutanosti.Mezi štěstím a neštěstím, mezi bolestí a radostí byly ve středověku mnohem hlubšípropasti než dnes. A jako by prudkost přírodních živlů a vyhraněnost rozporů nalézalaozvěnu i v lidských povahách. Zahořel-li kdo nenávistí k druhému, neměl daleko kzločinu. Krvavá stopa značila srážku vzteku a msty, dokonce i právní řády udivujínás dnes neuvěřitelnou krutostí.1 nevinné theologické diskuse o mešních obřadech končívaly krvavými bitkami právětak jako politická jednání na hradech a radnicích. Čtvrcení lidského těla, smýkání