Josef Macek - Jiří z Poděbrad - rosmus

Pohlédněme však podrobněji do jeho tváře, povšimněme si jiskrných očí a snažme seporozumět duševnímu ustrojení tohoto muže. Může se historik odvážit ponoru dopsychologie této osobnosti? Jsou vůbec po ruce dostatečně spolehlivé prameny, jež mohoubýt východiskem podobných úvah? Jití z Poděbrad nemá sice dvorního historika,který by byl zachytil podrobné a s důvěrnou zasvěceností běh jeho života, byl všakobklopen a znal se s tolika zběhlými spisovateli, že stojí v plném světle v průsečíkujejich pohledů. Mimo to jeho úřední a vladařská činnost, četné jeho listy, jehopolitické akce poskytují spolehlivou základnu pro posouzení jeho osobních vlastností.Slyšíme o něm v projevech přátel i nepřátel, nestranné relace vyslancůLze se tudíž pokusit o,postižení hlavních rysů jeho osobnosti.Není pochyb o tom, že můžeme charakterizovat krále Jiřího jako člověka pracovitého,přičinlivého. Stačí pohlédnout na jeho krátkou dobu vladaření (uvědomili jste si, ževládl pouhých třináct let?), na bohatství akcí, námětů, plánů a vladařských činů apochopíme, že tento vladař nebyl líný, že naopak sršel energií, že usilovně pracoval, žese plně vladaření věnoval. Svědčí o tom konec konců i jeho listy a listiny, jež zkrálovské kanceláře vycházely s takovou hojností (dnes je svědectví podobné aktivitySbírka zákonů a nařízení) a jež valnou většinou souvisely přímo s královou aktivitou.Kancelářská poznámka na Jiříkových listinách: „Z poručení Pana Krále" („Admandátům domini regis") jasně promlouvá o této pracovitosti, přičinlivosti a aktivitě.Ostatně i současníci vypovídají o těchto vlastnostech krále Jiřího. Jeho stoupenec CtiborTovačovský z Cimburka praví, že král Jiří byl „mysli ustavičné, v práci neustálý," aodpůrce, Pius II. nemůže neříci, že král Jiří vynikal „neuvěřitelnou pílí a neúnavnoupéčí, duchem nikdy neodpočívajícím".Málo by však byla platná přičinlivost a pracovitost, kdyby chybělo nadání, schopnosti,moudrost. I těmito dary vynikal král Jiří. Opět stačí poukázat na jeho činy - budeme onich ještě mnoho mluvit. Zde snad - v tomto medailónku jeho povahy — stačí uvéstněkolik hlasů současníků. Začnu protivníky, kteří v ohni útoků nemohli popřít, že protinim stojí nepřítel schopný, nadaný. Pius II. mluví o knížeti, „který svého vysokéhorozumu malicherně neužíval". Polský kronikář, katolík a odpůrce Jiříkův, Jan Dtu-goszpodal takovouto charakteristiku českého krále: „Vladař velmi zdatný a přičinlivý, znalýmnoha věcí doma i na válečném poli." Dokonce i zavilí nepřátelé Jiříkovi, patricijové zVratislavě, přiznávají: „Vždyť Tys ze všech nejchytřejší a nejmoudřejší!" a mluvčíVratislavských, kronikář Petr Eschenloer, praví o svém odpůrci: „Tento Jiří nikolivzbraněmi, nýbrž moudrostí a přičinlivosti, jež mu nechyběly, získal si přízeň co nejvícelidí." K zahraničním odpůrcům nechť se připojí i hlas odpůrce domácího, kleve-tivéhodomýšlivce, katolíka Pavla Zídka, jenž s takovou záští se vrhal proti kališnickému králi,avšak zároveň nemohl skrýt, že „Bůh obdařil Jiřího rozumem přejasným, výmluvností,zpuosobnú tvářností a jinými mnohými dary nebeskými i tělesnými, v kterých, bezpochybenstvie mluvě, okolní země neměly vyššieho ani rovného". Zněla-li chválaJiříkových schopností z úst nepřátel, je pochopitelné, že jej chválili i přátelé. Důležitéovšem je, že se shodovali s odpůrci v jednom: český král je nadán schopnostmi amoudrostí. Z knížat Albrecht Braniborský například vyzdvihuje, že Jiří „svého rozumumalicherně neužíval", a Ctibor Tovačovský upadá v nadšení nad vrozenými darykrálových schopností. Jiří mu je „vší múdrosti strom i s ratolestí zelený, na němž seusvadlost žádného listu najíti nemuože."Dosti chvál. Nás tu nezajímá ani rozpornost v názorech na Jiříkův talent (válečník?), anisrovnání s okolními vladaři, ani konec konců míra schopností Jiříkových. Připomněljsem hlasy současníků jen proto, že z nich lze uzavřít, že král Jiří vynikal schopnostmi,že byl nadán zejména schopnostmi rozumovými, že vynikal svou moudrostí.Je přirozené, že osobnost pracovrtá, přičinlivá, schopná, moudrá měla i určité rysy