Josef Macek - Jiří z Poděbrad - rosmus

odinné tradice dal kompaktáta a zájmy kališnické církve do základů své politickéčinnosti. Osvědčil se už po boku Ptáčkově, brzy se osvědčil i po boku Jana Čabelického.Ba lze říci, že svého kolegu zcela zastínil. Do dvou let už nikdo nenazve východočeskélandfrídy a jejich spojence jinak než „strana poděbradská". „-, - Místní koncentracemoci ve východních Čechách byla ukončena. (V Východočeský král Jiří z Poděbradchystal se k zápasu s králem jihočeským Oldřichem z Rožmberka. Výsledek soubojenapoví, kdo ovládne v době bezkráloví Čechy. Kdo se však chtěl postavit do čela Čech,musel předtím ovládnout hlavu a srdce království, Prahu. Bojem o Prahu začíná dalšíkapitola života a díla Jiřího z Poděbrad.Kapitola V.,,Praga, Caput Regni …."Temná noc z 2. na 3. září 1448. Ještě se neohlásil úsvit, když se k pražským hradbám zjihu a z východu blížila vojska. Nejmocnější houfy se seskupovaly k Vyšehradu, kdedřímala posádka pod velením pana Jana z Rabštejna, klidným a bezstarostným spánkemspali na Hradčanech hejtman pan Hanuš z Kolovrat a na Starém Městě pan Menhart zHradce, nejvyšší purkrabí pražský, skutečný pán Prahy. Na Vyšehradě se přiblížilineznámí ozbrojenci k fortně u královského paláce a Michal, branný, na pohybující sestíny zděšeně zavolal: „Kdo tu?" Odpověd zněla: „Já jsem!" „A čí jsi?" „Svoji jsme."Více se už branný a jeho čeleď neptali a utekli pro posily. V té chvíli však už prvníútočníci zlézali hradby a vskočili do vyšehradské pevnosti. Rozlehl se bojový pokřik:..Zabi. hr! Kunštát a Hradec hr!" Teprve tehdy se rozplynulo a obráncům bylo jasno:Vyšehradu se zmocnila vojska Jiřího z Poděbrad.jako na Vyšehradě probíhal útok proti Praze i u Botiče kde vskočili do města „tú děrú.kudy voda tekla". Na Karwrč rovněž zlezla vojska poděbradské jednoty bez odporuhradby se po Novém Městě pražském ozývalo volání: „Kunštát, hr, hr!'" Ze všech stranse k útočníkům připojovali měšťané a vítali osvoboditele. K boji téměř nedošlo.Několikatisícová armáda [iříkova ztratila jediného muže, který padl při šarvátce nahradbách: měšťana Bělíka z Hradce Králové. Nepřátelé, obhájci Prahy, se vzdávali,anebo utíkali „a co kozelci zmietajíce se po hlavě padáchu". Bez boje obsadilapoděbradská vojska i pražský Hrad.Měšťané obklopili Jiříka, který vstoupil do Staroměstské radnice, a „hned sě k němuochotně přivinu". Představitelé panské vlády a katoličtí preláti utekli z města. Do Plzněsměřovali členové pražské kapituly a ostatní katolíci v čele s Janem Papouškem zeSoběslave, na hrad Žebrák utíkal v přestrojení pan Hanuš z Kolovrat, hejtman pražsképosádky. Útok byl tak nenadálý, že mnoho členů rožmberské strany padlo do zajetí.Menhart z Hradce se ukryl v měšťanských domech, byl však vyzrazen, zajat a vsazen dovězení. Setkal se tam s purkmistrem Pesíkem z Kunvaldu. Druhý člen nerozlučnédvojice „svatých Petra a Pavla", Pavel Dětřichovic přece jenom nakonec z Prahy unikl.Praha padla Jiříkovi clo dlaně jako zralé ovoce a mnozí souvěkovci hovoří přímo ozázraku. Bylo však vskutku dobytí (či lépe obsazení) Prahy zázrakem?Útok proti Praze a získání hlavního města království je svědectví výjimečnéhoorganizátorského a politického talentu Jiřího z Poděbrad. Vůdce poděbradské stranydovršil obsazením Prahy široce rozehranou partii šachu, v níž nakonec odpůrcůmnezbylo nic jiného než kapitulace.Praha od doby Zikmundovy patřila panstvu a katolíkům. V čele městské vlády sezabydlil nový patriciát, jehož hlavními představiteli po léta byli Pavel Dětřichovic naNovém a Pesík z Kunvaldu na Starém Městě pražském. To byli oni „slavní apoštolověPetr a Pavel", kteří tyransky ovládali hlavu království. Katolická Praha se přirozeně