Josef Macek - Jiří z Poděbrad - rosmus

zeleň. Letos však je náraz mrazivého větru zvlášť silný. Lidé si říkají: „Hle, boží trest zato, že jednáme s proradným kardinálem! Bůh nás varuje před uskoky Říma." Zakrátkovystřídá nedůvěru nenávist. Karvajal nic nedbá na výstrahy. Usmívá se povýšeně, kdyžjej svědek posledních dnů Husových v Kostnici, Petr z Mladoňovic varuje: „Panelegáte, ne-potvrdíte-li nám přijímání pod obojí a Rokycany za arcibiskupa, dříve nežpřijedete do Říma, uslyšíte divné věci o tomto království."Karvajal ostatně nemá pověření k tak dalekosáhlým ústupkům. Má jen pozorovat apodpořit katolíky. Podléhá iluzím o síle pražské katolické církve, neboť je magnetempro členy svatovítské kapituly, pro universitní mistry, pro stranické informátory.Opovrhuje kališníky-kacíři a pochybuje o věrohodnosti kompaktát. Obrací se k Jiřímu zPoděbrad s prosbou, aby mu zapůjčil originály těch slavných listin. Ví, že hlavapoděbradské jednoty je i hlavou českých kališníků a že u něho lze nalézt i archivkališnické církve. Jiří vyhovuje prosbě a odevzdává legátovi jeden z drahocennýchdokumentů. Karvajal se však nedá přesvědčit ani originálem, proskakují pověsti, že sedívá dál na kališníky jako na kacíře. Ulice už vře nenávistí k proradnému papeženci.Lidé se srocují pod okny jeho příbytku, v noci zmizí kola od jeho vozu „a mezkyni té,na kteréž on jezdíval, vocas uřezali".O Božím těle 23. května 1448 znenadání kardinál chystá odjezd. Posměšky lidu jejvyprovázejí. Novoměstští řezníci se sekyrami ohrožují rožmberské pacholky, kteří tvoříozbrojený průvod Karvajalův. Posměšky, kletby, kamení. Odjezd se mění v útěk.Teprve v té chvíli se na radnici rozpomenou, že kardinál dosud nevrátil kompaktáta.Ozbrojená jízdní hlídka pronásleduje legáta a žádá vrácení dokumentů. Až v BenešověPetr ze Sternberka a Přibík z Klenového vypáčí z Karvajala listinu, jež už je obestřena vČechách mýtem svátosti. „A takž ten legát nic jest při tom nesjednal, ale k většiemurozbroji dal příčinu ..."Návštěva Karvajala v Praze byla bohatou lekcí pro pana Jiřího z Poděbrad. Poprvévstoupil ve styk s význačným představitelem římské kurie, poprvé jednal s věhlasnýmdiplomatem. Poprvé však i zcela jasně poznával složitost české otázky, problematičnostkompaktát a tuhou proradnost papežské politiky. Když byl mezi svými, mohl věřit, žeboží pravdy, vyjádřené v kompaktátech, zvítězí samy o sobě. Nyní však si uvědomoval,že česká otázka je toliko součástí rozsáhlých evropských politických vztahů, že dosporu o kompaktátech zasahuje a vniká cizina, Rím, papež a že tudíž nelze spoléhat jenna sílu vlastních argumentů, jen na výsledek zápasu v Čechách. Soudím, že právěKarvajalův pobyt v Praze se vší naléhavostí ukázal panu Jiřímu světovost problémukompaktát a potřebu mobilizace všech sil k jejich obhajobě. Plynuly z toho závěry promezinárodní politiku Českého království, nabízela se však i poučení pro politiku vnitřní.Především se znovu osvědčila nespolehlivost pražského patriciátu. Jiří z Poděbrad nebylv Praze nováčkem nebo snad jen občasným hostem. Dědictvím v rodu byl výstavnýdům, spíše snad bychom jej mohli nazvat palácem, v Liliové ulici. V Bočkově domě,jak toto sídlo zvali souvěkovci, bydlel už v září roku 1445, kdy jednal jménem svéstrany s Pražany. Dohodli se tehdy o kompaktátech i o míru v zemi a vyhlásili společně,že „spolu pro dobré královstvie chtie státi". Pražská oligarchie však něco jiného vyhlašovalaa něco jiného podnikala. Za zády Jiříkovými se utužovalo spojenectví Pražanůs Rožmberkem. Praha se stala jevištěm útoků proti kališníkům. Už tehdy se soudilo, ževálka mezi jednotou poděbradskou a Prahou „na niti visie a toliko o počátek jest".Přeběhlictví dalších kališníků ke katolicismu, paktování konšelů s Karvajalem arostoucí vliv Rožmberkův v Praze utvrdily pana Jiřího v rozhodnutí ovládnout hlavu asrdce království.Stále zřetelněji se před Poděbradskými vznášela možnost vlády nad celou zemí. Kjednotě se dík obratnému veliteli hlásili další členové, rostl zástup šlechticů, množila se