Josef Macek - Jiří z Poděbrad - rosmus

Nebylo tajemstvím, že si pan Ptáček oblíbil svého mladého společníka a projevoval muzřetelně důvěru. Nepochybujme ani, že vzrůstající majetková základna a dostatek penězv pokladnicích usnadňovaly při volbě rozhodování těm, kteří váhali a byli nerozhodní.Přízeň šlechtických a měšťanských voličů získal si Jiří z Poděbrad ovšem i tím, že bylvýrazným stoupencem kalicha a měl tudíž plnou podporu kališolcké církve.Náboženství a politika byl) \ tehdejších Čechách spolu úzce spjaty. Věroučné spory sestával) kardinálními politickými otázkami a politikové užívali k prosazování svých cílůkazatelny .1 církevní organizace, Platila tu do písmene slova císaře Zikmunda: „Věcivírv a království jsou těsně spjaty a tak to, co se týče víry, nemůže byt uskutečněnobez toho, co se týče království."Dodal bych jen naopak.České království vyšlo z husitské revoluce se zcela novým systémem církevníorganizace, Zatímco ve vedlejších zemích konin 6 ilci katolická církev udržela svépozice, v Čechách a na Moravě její výhradní panství zmizelo. Odhaduje se, že vČechách katolíci tvořili jen asi jednu čtvrtinu, všeho obyvatelstva. Jejich teritoriálnírozložení bylo zhruba shodné s pozicemi rožmberské strany v západních a jižníchČechách. Většina obyvatelstva se v Čechách hlásila ke kališníkům.Kališníci - to nebyl jednoduchý a jednoznačný pojem. Zahrnoval všechny někdejšíhusitské strany, jež se hlásily k reformě církve a společnosti. Pravé křídlo kališníkůtvořili pražští universitní mistři a šlechtici, radikální skupinu a levici tvořili členovétáborského svazu, měšťané. Nejmocnější část se však mezi kališníky seskupila ve středukolem osobnosti Jana z Rokycan a byla páteří formující se kališnické církve.Nevíme, kdy se Jiří z Poděbrad setkal poprvé s Janem z Rokycan. Nevíme, od kdy sedatuje přátelství a spolupráce obou mužů, kteří svým dílem poznamenali celou epochučeských dějin. Určitě však víme, že byli pospolu na mělnickém sjezdu v roce 1439 apozději na sněmu v Čáslavi 17. srpna 1441. Tehdy byl Jan Rokycana zvolen „najvyššímúředníkem v duchovném právě" pro oblast východočeských landfrídů. Politická liniePtáčkova se ztotožnila s církevní politikou Jana z Rokycan.Osobním heslem Rokycanovým bylo: „Daj nám, milý bože, v prostředek uhoditi!"Nedovedu lépe postihnout charakteristiku tohoto muže i veškeré kališnické církve, nežže znovu a znovu vyzdvihnu toto heslo Rokycanovo. Ideovou základnou kališníků bylakompaktáta. Byla to ne jedna, nýbrž několik listin z let 1 133-1436, jež vymezovalyprávo českých věřících a zajišťovaly jim určité výsady v církvi. Církevní universalismusse v XV. století nakláněl k pádu. K životu se hlásily národní celky a církev nebyla s topotlačovat národní zvláštnosti jednotlivých zemí. Francie například získala od počátkuV. století několik privilegií, jež umožňovala francouzskému králi zásahy do církevnísprávy i obranu před římským fiskalismem. Nikde však církevní universalismus nebyltak hluboce poderván, jako tomu bylo v Cechách. V husitské revoluci si ústupky Římavynutil nikoliv král a stavové, nýbrž ozbrojený lid. Kompaktáta pak nezaručovalačeským věřícím jen určitou autonomii správní, nýbrž i poprvé jim poskytovala ústupkyv dogmatech. Kalich byl výrazným symbolem porážky církevního universalismu a tuhépapežské nadvlády nad křesťany.Kompaktáta ovšem nebyla důsledným revolučním programem, byl to výsledek politiky„zlaté střední cesty", byl to kompromis. Formulace v kompaktátech jsou pružné,nepřesné, otevřené. Proto mohli představitelé církve nazývat kompaktáta svýmvítězstvím, zároveň však i kališníci mohli v nich spatřovat svědectví svých úspěchů.Například o kázání kněží se tu pravilo, že má být dovoleno „ne však všudy, ale zřiezeněa věrně". Kdo však rozhodne, co je „zřiezené" a co je „věrné"? Podobně o církevnímmajetku. Statky církevní nemají být „nespravedlivě" od jiných osob drženy. Co to všakznamená „nespravedlivě"? Kdo určí, co je spravedlivé a co nespravedlivé? Na tyto