Josef Macek - Jiří z Poděbrad - rosmus

Rok 1455. Koupen Skuhrov, Náchod, Homole, Richenberk.Koupeno hrabství Kladské, město a hrad Kladsko. Stavba rybníku, prodej ryb. KrálLadislav dává Jiřímu jednu třetinu pokuty / 15.000 zlatých, jež mu mají zaplatitVratislavští.Kok 1456. Koupě knížectví minsterberského ve Slezsku. Pán Poděbrad je hrabětemKladským a knížetem Minsterberským. V Kladsku začíná razit vlastní minci. Aleš zeŠternberka prosí Oldřicha z Rožmberka, aby znemožnil Jiřímu z Poděbrad koupiKladska: „Ruš to, jakož muožeš, neboť z toho vznikne pro nás mnoho zlého!"*A opravdu - zápisy příjmů, soupis majetku, to jsou stupně politické kariéry Jiřího zPoděbrad. Po bohatě vydlážděném schodišti vystupuje vzhůru politik. Kdybychomzapomněli, že se Jiří postupně stal nejbohatším feudálem v zemi, nepochopili by-chom„zázračný" vzestup šlechtického sirotka z Poděbrad na český trůn.I mezi šlechtici polské strany roste záhy vážnost představitele starobylého rodu adobrého hospodáře. Jedním z prvních politických dokumentů, v nichž najdeme jménoJiříkovo, je listina / roku 1439, obracející se k Oldřichovi z Rožmberka a k rakouskéstraně. Jiří je už v pořadí na třetím místě za vůdcem Hyncem Ptáčkem a Alešem zeŠternberka. Kališničtí páni navrhují panu Oldřichovi jednání, neboť „mnoho škodlivéhotomuto království stalo se jest a to milý bóh vie, že nám jest sprvu i vždycky toho želbylo". Mír, pokoj - to je jádro politického programu, ke kterému se hlásí i mladý Jiří.Přivěsil svou pečeť k. návrhu, připojil se pak i k dohodě, jež mezi stranou rakouskou apolskou byla uzavřena.Název obou stran se ovšem začíná měnit. Souvěkovci spíše mluví o straněrožmberské a Ptáčkově. Osobnosti se začínají zřetelněji prosazovat v politickém vakuuČeského království, pro mírová náplň se začíná měnit. Pan Ptáček opouští polskoukanku uru a pan Oldřich nemá zájem o rakouské dědice Albrechtovi.29. ledna 1440 uzavřeli Ptáček a Oldřich z Rožmberka spolu se členy svých stranpříměří a dohodu. Obě strany přivěsily pečetě k listině , která dostala název „list mírný".V podstatě lze nazvát mírný list vítězstvím Ptáčkovy strany. I Jiří z Poděbrad jel vprosinci 1439 na Mělník, kde se konal sjezd polské strany. Na Mělníce se setkal mimojiné i s Janem z Rokycan a všichni společně připravili návrh dohody s katolíky. Listmírný obsahoval hlavní body, sjednané na mělnickém sjezdu. Do čela společné úmluvypostavili kompaktáta a obě strany se zavazovaly je dodržet. Kompaktáta a volbaRokycany za arcibiskupa měly být vloženy do volební kapitulace novému českémukráli, kterého měl v roce 1440 zvolit zemský sněm. Obě strany se dohodly na obnoveníčinnosti zemského soudu, kam vyslaly své zástupce. Hlavním smyslem dohody všakbylo odstranit válečné běsnění. Shodli se všichni na zásadě, že veškeré spory napříštěbudou obě strany řešit jednáním, v míru. Proto též zvána tato smlouva listem mírným.Leč - nepřeceňujme dosah listin a dohod v době, kdy politikové ovládají už dobřevšechny podoby přetvářek a uskoků a kdy se na hradech i v hlubokém míru ježí zbraněžoldnéřů. Těžko vinit též jednu či druhou stranu z porušení dohod. Ani Ptáček aniOldřich nebyli andělé - zdá se však, že spíše pan Hynce opravdověji lnul k myšlencepříměří, k pokojnému řešení sporů a k míru.V jeho straně měli též větší slovo měšťané (už v počátcích se k němu hlásila města:Mělník, Hradec Králové, Chrudim, Nymburk, Vysoké Mýto, Jaroměř, Dvůr Králové,Polička a Trutnov). Řemeslníci a obchodníci trpěli spolu s poddanými nejvíce neklidema každodenní válkou. Obchodní spoje byly zpřetrhány, trhy zakrsly, válečný požár dusilvšechny pokusy o rozvoj směny. Snad i hlasy těchto vrstev pronikaly do politickýchúvah páně Ptáčkových a posilovaly jej v odhodlané péči o uklidnění země.Jak křehká byla síla mírového života, dosvědčuje vznik landfrídů. Nebylo totiž v