Josef Macek - Jiří z Poděbrad - rosmus

Kapitola VII.ZEMSKÝ SPRÁVCEPrvé setkání Petrarkovo s Colou di Rienzo se odehrálo v Avignone na troskáchněkdejšího antického chrámu. Jiří z Poděbrad se setkal s Eneášem SylviemPiccolominim na troskách minoritského kláštera v Benešově, zničeného tábory v roce1420. Dvě různé scény, dvě rozdílné epochy.. Scéna, jež byla pro prvou dvojici základnouspolečného názoru a postupu, byla pro druhou dvojici překážkou dorozumění,východiskem různosti, ba protikladnosti smýšlení.Červencový den roku 1451 v ruinách benešovského kláštera. Benešov žije mimořádnýmruchem, koná se tu zemský sněm. Měl se sejít původně v Praze, avšak křídla morovépříšery se rozepjala opět nad Čechami a tisíce mrtvol vyznačovalo směr jejich letu.Na Mělníce se stala obětí morové nákazy císařovna-vdova Barbora, obletovanákrasavice a ctižádostivá vladařka. Nezůstala nic dlužná svému ryšavému manželovi aoplácela nevěru nevěrou. V houfu jejích milenců bylo možno nalézt kulhavého mladíčkaOldřicha z Rožmberka, statné uherské rytíře i mnohého českého pána. I jako vdovavábila k sobě muže, politiky, z Mělníka vytvořila mocné centrum politické strany. Jiří zPoděbrad v mládí též byl stoupencem krásné císařovny a počítal se mezi oddané jejípřívržence. Smrt Barbořina přispěla k dalšímu zjednodušení politické situace v Čechácha vehnala poslední její přátele do náručí poděbradské jednoty.Morová rána však nehubila jen nemocné poddané Českého království, nýbrž nahánělahrůzu všem zdravým. Platila tehdy lékařská zásada, že města jsou nejpříznivějšímprostředím pro rozmach morové nákazy, a venkovský vzduch naopak že je spolehlivouobranou proti ní. Proto sněmovníci spěchali do Benešova a tam hodlali rokovat onaléhavých otázkách české země.Do Benešova zamířilo i slavnostní poselstvo císaře Fridricha III. Jeho hlavou bylcísařský sekretář a biskup Eneáš Sylvius Piccolomini, člen starobylého rodu ze Sieny,vzdělaný humanista a politik. Měl po boku českého humanistu Prokopa z Rabštejna,rytíře Jindřicha Truchsera a Albrechta z Ebersdorfu. Poslové měli ukonejšit netrpělivéčeské stavy a odpovědět na prosby země, aby císař poslal do Čech Ladislava Pohrobka.Poslové císařovi jednali se zástupci šlechty a měst a vysvětlovali, proč císař nemůžeusadit na český trůn jedenáctiletého chlapce. „Cekejte trpělivě ostatku času, nebo brzoběžie léta a míjie i zklamává běžný věk," poučoval shromáždění Eneáš. Habsburský roduznává plnoletost až od čtrnácti let, a dříve lze jen stěží počítati s příchodemkrálevicovým do země. Nedošlo ke shodě, většina sněmovníků však uznala pádnostargumentů císařského poselstva. Sám Eneáš se chlubí: „Divoké mysli Čechů ukonejšiljsem, že oni prohlásili, že si již jiného za krále nepovolají." Italský humanista ovšemneskrýval, že uklidnění sněmu přivodil zejména Jiří z Poděbrad, s nímž dlouze apodrobně jednal.Trosky kláštera zničeného husity a v něm dva mužové, o nichž do deseti let budehovořit celý svět. Dnes jsou ještě v pozadí a jen bystří pozorovatelé vědí, že českýšlechtic se zvolna stává českým vladařem a italský biskup že míří tvrdošíjně knejvyšším místům církevní kariéry. Dva mužové, v nichž jsou ztělesněny protikladyhistorické epochy, dva světy, jež se hrozivě proti sobě vztyčují. Za Jiřím z Poděbradvyvstává přízrak husitské revoluce a jeho ústy promlouvá česká reformace, jež změnilav Čechách církevní řády a chce reformu upevnit a rozšířit. Za Eneášem Sylviem serýsuje stín církevní inkvizice, strnulých dogmat a papežského universalismu, jeho ústypromlouvá církev žárlivě střežící papežskou svrchovanost a vyžadující bezpodmínečnouposlušnost všech křesťanů. Je přirozené, že rozhovor je pln blesků a střetání protikladnýchidejí čelem proti čelu. Zápasí tu slovy mužové, kteří se po letech proti sobě postavíse zbraní v ruce, jsou tu už dnes nepřátelé na život a na smrt, neboť taková je logika