Josef Macek - Jiří z Poděbrad - rosmus

opověď vydána, dorazila vojska až ku Praze. Marně patricijové volali o pomoc. Oldřichz Rožmberka byl v Rakousích a ostatní katolické panstvo buď s panem Jiřím sjednalosmlouvy o příměří, nebo nemělo dostatek žoldnéřů po ruce. V noci ze 2. na 3. září Prahabez boje padla do rukou pana správce. Nestalo se tak zázrakem, nýbrž vše bylo dílemchytře promyšleného plánu, v němž se liška spojila se lvem. Jiří z Poděbrad ukázal vzáří 1448 celému světu své výjimečné schopnosti politické a otganizátorské. Praha,hlava království, měla nového pána, pan správce přesunul těžisko své moci zvýchodních Čech do hlavy a srdce země.Kapitola VI.DO CELA ZEMĚZískání Prahy v roce 1448 mohlo by být svědectvím jistých revolučních prvků v politiceJiřího z Poděbrad, mohlo by však i svádět k mylným představám o lidovosti správcepoděbradské jednoty. Prvé kroky Jiříkovy v Praze přesvědčily každého, že nový pánPrahy není ani revolucionář ani lidový politik. Nevstoupil do Prahy, aby, bořil staréřády, či aby lidu svěřil vládu města, nýbrž užil jen prostě pro své politické potřebyvšech zdravých sil, jež byly pohotově.Všimněme si nejprve Jiříkova vztahu k pražské městské vládě. Ptáme se jistě právem,proč už dříve nevzbudil a nepomohl zorganizovat mezi měšťany povstání protipatricijské oligarchii? Proč už dříve neotřásl zevnitř vládou katolického panstva vPraze? Proč nebyl útok zvenčí podepřen otevřeným revolučním povstáním pražskéholidu? Není pochyb o tom, že v Praze nálož třaska-viny byla už dlouho připravena.Několik povstání z posledních let naznačovalo, kolik síly a nenávisti dříme v pražskémměšťanstvu. Nebylo by tedy bývalo nijak obtížné potají dodat zbraně, posílit pomocíkališnických kazatelů vůdce povstalců a otřást mocí samolibých aristokratů.Všechny podobné úvahy byly ovšem zcela cizí politickým: názorům Jiřího z Poděbrad.Počítal s pražskými měšťany - ovšem jen jako se spojenci, kteří měli předem vyhrazenépole působnosti. Byl natolik aristokratem, že nemohl projevit souhlas s povstáním, ježby svrhlo dosavadní vládu. V jeho politické představě mohli se měšťané jen připojit kvítěznému novému pánovi města. Proto také neslyšíme nic o výtržnostech a o násilnémvyrovnávání účtů: s dosavadními vládci. Prvým příkazem pana Jiřího je: udržet klid apořádek. Mění se vládci, ovládaní nemají než vzít změnu na vědomí a přidat se kjednotě poděbradské. Jen na jednom místě, zdá se, vymkla se situace z rukou novéhopána Prahy: v židovském ghettu. Překvapuje nás to tím více, že známe finanční pouta,jež poutala židovské věřitele k panu Jiřímu. Anebo snad právě proto bylo dovolenozchladit si žáhu žoldáků-vítězů na bohatých finančnících v pražském Židovském městě?Jinak však nás udivuje, že zásadní politický převrat proběhl v roce 1448 v Praze vnaprostém klidu, bez bouřlivých scén drancování a bez pouličních bojů. bez veřejnéhoúčtování s dosavadními vládci. Pan Jiří dal ostatně výmluvný vzor, jak on sám sipředstavuje změnu pražské vlády. Ačkoliv purkmistr Pesík z Kunvaldu byl proslulýmstoupencem katolického panstva i vděčným cílem satirických šlehů kališ ní ků, nestrávildlouhou dobu ve vězení. Vítěz jej propouští na svobodu, neboť jinak by pan Pesík ztratilsvé statky - a to pan Jiří nechtěl dopustit. Měl asi hmotný zájem na osobní svoboděbývalého rivala. Zato však pana Menharta z Hradce nehodlal pan Jiří nechat volného.Věznil jej jako záruku klidu katolického panstva, jeho životem mohl hrozit, mohl zajeho vydání a osvobození žádat Karlštejn a zemská privilegia, jež tu Menhartovi stranícihlídali.Jestliže pan správce postupoval tak rozvážně a obezřetně, tím rozšafnější byli pražštípředáci na něm závislí. 3. září 1448 obnovil pan Jiří městskou radu a písař poznamenallakonicky: „Tak se štěstí proměnilo." Skutečně - šlo o změny, avšak změny byly řízené