Století ryb - Český rozhlas

DEN OSTRAVYSTRANA 9podivuhodného. Občané města desetiletí označovanéhojako ocelové srdce republiky, černé město nebonejvětší noclehárna v republice, lidé, kteří semz nejrůznějších příčin přišli ze všech koutů převážněvýchodní a jižní Evropy většinou jen na čas, aby nakoneczůstali natrvalo, ti všichni jako by si na dějinnémpřelomu dvou tisíciletí uvědomili, že tady jsoudoma a že být někde doma něco podstatného znamená.Začali se zajímat o svou historii, bojovat za čistývzduch, začali vydávat a hlavně číst knihy o Ostravě,začali se bouřit proti kácení stromů, proti zrušeníknihkupectví Academia i literární kavárny, začali sezajímat, co a proč se v jejich městě má bourat a coa proč se má či zase nemá stavět, začali být hrdí nasvou řeč, na svá divadla, na technické památky, nahornickou minulost a hlavně – sami na sebe. Ostravaprochází intenzivním procesem sebeuvědomovánía sebepoznávání, jehož přirozenou součástí je napříkladi kandidatura Ostravy na Evropské hlavní městokultury roku 2015. Zdá se možná podivné, že městos tolika sociálními problémy a špatným životnímprostředím (dvakrát denně jsou na stránkách městaaktualizovány informace o stavu znečištění ovzduší)touží po takové metě. Podivným, či snad dokonceabsurdním se to však může jevit jen tomu, kdo o Ostravěnic neví, kdo podlehl klamu, že kultuře se můžedařit jen na historicky cenných dlažebních kostkách,zatímco tohle město stojí nohama v uhlí.Ve zdejší „laboratorní kádince“ se speklo mnohoetnik, i když nikoliv bezbolestně. Ostravské kulturnípodhoubí tak dostalo pozoruhodnou barvua chuť, přestože často z početných národnostníchskupin zůstalo po druhé světové válce a významnýchexodech koncem dvacátého století jen několikstovek, či dokonce desítek Ostravanů hlásících seke svým kořenům. Spolkový život, v rámci něhož sezpívalo a hrálo ochotnické divadlo, byl napříkladnedílnou součástí jinak těžkého života v hornickýchkoloniích, což je zvláštní jen na první pohled,vždyť komu by se chtělo sedět nečinně v miniaturníchdomcích s početným příbuzenstvem. Někdovolil výčep, někdo zábavu, o niž se musel sám postarat.Kabaretní divadlo ostatně hráli i brenparťáci,pijáci brenu žijící na struskových haldách, což bývalapro většinu z nich opravdová konečná stanice.Ale vraťme se do současnosti.Dne 8. září bude jasné, zda Ostrava titul Evropskéhlavní město kultury 2015 získala. Ale bez ohleduna to, jak dopadne verdikt komisařů, město jencestou k cíli mnohé získalo a mnohé znovuobjevilo.Především na toto téma budeme v sobotu 25. záříživě ve studiu hned zrána diskutovat se členy týmuusilujícího o vítězství Ostravy v souboji s PlzníČestmírem Kopeckým a Kateřinou Ondřejkovou.Ostravský den na stanici Vltava zdaleka nemůžepostihnout celou šíři intelektuálního, či lépe snadmyšlenkového zázemí města, a ani se o to nebudemepokoušet. Provedeme posluchače některýmimísty vnějších i vnitřních krajin města. Obé v sobězahrnuje například petřkovický vrch Landek, opomíjenýsymbol Ostravy, ačkoliv Landecká Venuše,miniaturní krevelová soška z tábořiště lovců mamutů,patří k nejznámějším symbolům města. Nejstaršídějiny Landeku spojené s prvním využitím uhlív ohništích lovců mamutů přitom činí z nenápadnéhokopce nad soutokem Odry s Ostravicí téměřmysteriózní místo. Skutečný středobod ostravskýchdějin! Na doteku uhelných slojí, které na některýchmístech podnes vycházejí až na povrch, se neodkrývájen pravěká historie, ale i počátky industriálníOstravy. Právě na Landeku byl v roce 1780 učiněnteprve druhý nález černého uhlí na území dnešníhoměsta. Uhlí pod Landekem se sice těžilo nepřetržitěod konce 18. století až do roku 1986, ale průmyslovátěžba překvapivě neublížila divoké přírodě v prudkýcha zalesněných svazích nad řekou Odrou. Dědictvíuhlobaronů tady přežívá v těsném kontaktus divokou přírodou…Po sociologickém exkursu do složitého národnostníhospletence Ostravy sfáráme s rozhlasovýmmikrofonem přímo do dolu. Důl Maršál Jeremenko,jeden z nejhlubších v ostravsko-karvinském revíru,sice od roku 1992 uhlí netěží, slouží ale pro všechnyostatní bývalé šachty v okolí k pravidelnému odčerpávánídůlních vod. Z podzemních temnot se stačímeběhem dopoledne vrátit na povrch a potěšit seZeleným srdcem Ostravy. Nebývá obvyklé, aby veměstě, jehož rozvoj byl téměř dvě století určovántěžbou černého uhlí a těžkým průmyslem, zůstalazachována i málo dotčená příroda. Přesto se Ostravadosud může pyšnit místy, která jí mohou záviděti mnohem méně průmyslem ovlivněné regiony.FOTO — MARTIN POPELÁŘOstrava – katedrála Božského Spasitele