Století ryb - Český rozhlas

ROZHOVORSTRANA 21nenapadlo. Už jsem jinde. Jak to jenta mladá holka věděla?Dokážete si představit, co by řekladvacetiletá Daniela Fischerovádnešní Daniele Fischerové?Nejste první, kdo mi tu otázku pokládá,první jsem byla já sama. Dobře,fantazírujme. Myslím – doufám!– že ty generální životní linie by mischválila. Kdybych se ve stroji časuvrátila do svých dvaceti a mohlazačít znovu, vzala bych si téhožmuže a měla bych s ním dítě (dítěbych si taky přála totéž!), nevybralabych si jinou profesi než psaní. Neodešlabych žít do ciziny, což bylaúhlavní otázka mé generace – byl torok sovětského vpádu a dobře třetinamých přátel někam emigrovala.Co do kontury, asi by ten život bylzhruba takový, jaký je dnes.Ale to by jejím přísným očímnestačilo. Vyčetla by mi, právem,kolikrát jsem byla prostě nesnesitelná.Netaktní, vychloubačná,přehlíživá, necitlivá, egoistická.Nemám si za zlé mnoho z toho, cojsem udělala, ale spíš to, co jsemneudělala. „Mohla jsi podstatněvíc,“ řekla by mi ta mladá chytrolínka,„flákala ses, pořád jsi něcoodkládala, promarnilas tolik času.Proč?“ Styděla by se za mě, jakšpatně umím cizí řeči. Ale líbily byse jí tak dvě tři věci, které se mi podařilonapsat, utěšuju se.Je krásné arabské přísloví:„Kdyby to byl velbloud věděl, nikdoby na něm neseděl.“ Kdybychombyli věděli… Mladá Šárkav té hře říká, že pochopení je zpětnézrcátko. V tom je ten malér a sílaživota: chápeme jen to, co už sestalo. Jenže žít musíme směremdopředu.Tři otázkypro režisérkuHanu KofránkovouJako dvorní režisérka Daniely Fischerovéznáš její rozhlasové hrydůvěrně. Myslíš si, že lze v jejíchtextech vysledovat nějaké jednotícítéma? A našla jsi ho i v této hře?Rozhlasové hry Daniely Fischerovéjsou psychologické rošádys hodinářsky přesně vybudovanoukompozicí, její postavy oplývajípřebohatým slovníkem, plnýmpříměrů a slovních hříček. Režírovatje je úkol lákavý a těžký k zbláznění.Podezírám autorku, že replikysvých figur vykřikuje po nocíchdo tmy a teprve tu nejpřesnějšía nejkondenzovanější zapíše. Proherce a režiséra úžasný úkol: jenjedna intonace je správná, přesunakcentu (nedej bože slovosledu)znamená znejasnění významu,rozpad dialogu. Tyto texty nedovolujímnohá možná řešení, nějakou turežijní volnost, nikoliv: jen jednořešení je správné, jen na ně přijíta pokud možno včas.V Danieliných textech (miniaturáchi velkých, celovečerních) jdevždycky o život, a to doslova. O životv přelomových okamžicích, z kterýchse člověk dostává jako někdo jiný.Někdo, kdo si uvědomuje, co to vlastněžil za život, kdo neví, jak bude žítdál (ale už ví, že to bude nějak jinak).Hana KofránkováZlom poznamenal Alberta i Vandu,paní Helu, zmužnělého andílka,poprvé se vyslovivšího gaye a možnái pana Kváska. To jen namátkouprobírám dosavadní rozhlasové hryDaniely Fischerové. V Nevděčnýchdětech tohle téma kulminuje – tenživotní zlom už kdysi všechny třihlavní figury zažily a teď, ve vteřiněsvých smrtí, jsou konfrontováni sesvými „předzlomovými“ já. Co jsmeFOTO — ARCHIVto z toho života udělali, co z něj děláme?Budoucnost pro Danieliny „nevděčnéděti“ neexistuje, ale ještě sestihnou na poslední chvíli obejmout,přijmout samy sebe. Je to depresivníhra? Nemyslím si to.Která postava ze hry ti byla nejbližší?Ze všech příběhů této hry mě nejvícdojímá ten Šárčin. A nejlépe by semně hrála Edita (však také mnohánapití, výdechy a povzdechy, třískánísklenicemi a víceméně alkoholicképrojevy Editiny jsou moje – dodatečněvmíchány do inspirujícího projevuherečky).Dokážeš si představit, co by řekladvacetiletá Hana Kofránková dnešníHaně Kofránkové?Nechci vědět, co by řekla dvacetiletáH. K. svému nevděčnému dítěti –Haně Kofránkové po jednačtyřicetiletech. Je to představa z rodu nočníchmůr. Ale jak tak o tom přece jenpřemýšlím, napadá mě, kterého svéhoživotního „klona“ bych se bálanejvíc. Z kterého životního období?Je to zvláštní, ale asi toho desetiletého.A zároveň bych na tu přemoudřeloua poněkud ambiciozní holčičkubyla asi dost zvědavá. Upřímněnevím, jestli bych se dokázala vzítdo náručí. S Danielou Fischerovoua Hanou Kofránkovou rozmlouvalHynek Pekárek Český rozhlas 3–Vltava:premiéra 30. 11. 2010 ve 21.30 hod.Dramaturgie: Hynek Pekárek, Zvuk: LadislavReich, Režie: Hana Kofránková. Hrají: DanaSyslová, Bořivoj Navrátil, Jitka Smutná, LuciePernetová, Kryštof Hádek, Magdaléna Borová,Klára Oltová-Sedláčková, Lukáš Hlavica.