Století ryb - Český rozhlas

VÝROČÍSTRANA 5k věci pravděpodobně vše. Máchovodílo bylo vydáno, leckteré literárnízlomky rekonstruovány, šifrované deníkyrozluštěny, nejintimnější zápiskyodtabuizovány.SVĚTLO A TMAPatrně o žádném jiném českém básníkunebylo napsáno více než o Máchovi.Víme, kolik toho na cestách vypil,koho a jak miloval, nad jakou očnicíbyl zraněn, proč si nechal v Benátkáchčistit boty, čteme detailní rozboryjeho veršů, mámivé melodie, a intimníchdeníkových zápisů; přetahovalise o něj surrealisté, metafyzici,historičtí materialisté i vlastenečtí kýčaři,odvrhli ho omezení Tomíčkové,ale později i Ladislav Klíma a OtokarBřezina. Přesto před námi stojí básníka jeho dílo jako základní kámenčeské literatury v tajemném přísvitu,kladoucí znovu i nově otázky a rozdírajícínaši mysl, jak přesně postihlMiloslav Topinka: „V české poezii sepo dlouhé době naprosté hluchotyobjevuje člověk s tak nezvykle zjitřenoucitlivostí, o níž svědčí jeho texty.Tragika? Drama? Důsledné vyhroceníprotikladů, až na ostří nože? Máchase dotýká těch nejzákladnějších otázek,které si poezie, umění klade odchvíle, co je člověk člověkem. Co ječlověk? Odkud přichází? Kam směřuje?Co je smrt? Co je za smrtí? Co jeláska? Co může láska v tomto světě?Máchova poezie je nabitá protiklady.Ale ty se nevylučují. Tak jako se nevylučujesvětlo a tma, den a noc.“TRUDNÁ KOMNATAMáchovou „dílnou“, v níž vznikalo jehodílo, byla úzká a temná síň za bytemrodičů na dnešním pražském Karlověnáměstí. Rodiče měli v přednímdomovním traktu krupařský krámeka za ním kuchyňku, kterou sami obývali.Ale Karlovo náměstí není rodnýmdistriktem Máchovým. Tím bylaMalá Strana a jednopatrový dům naÚjezdě, kde se v pátek 16. listopadu1810 narodil jako Hynek (podleněmeckého zápisu v matrice Ignaz)a ještě téhož dne byl pokřtěn. Máchovýmrodičům se zprvu vedlo obstojně,avšak po vydání finančního patenturoku 1811 a zejména po neúrodě v roce1816 se rodina zachraňovala jentím, že dosazovala ze skromného jmění,jež přinesla věnem Máchova matkaAnna. Máchovi se stěhují do lacinějšíchbytů, z Malé Strany do čtvrti chudýchrozkládající se kolem Petrskéhonáměstí a nakonec na „Karlák“, kdednes, na dávno již přestavěném domě,můžeme číst Máchovskou pamětnídesku. Básník v rozhovoru se Sabinouvědomě spojil temné kontury své poeziese stísněným příbytkem tohotobývalého dobytčího trhu: „Za to nechtrudná komnata odpovídá.“Na počátku své umělecké cesty(rok 1830), kdy po školních veršovanýchpokusech v němčině v sobě objevuječeského básníka, je Máchovi dvacetlet. Má za sebou kvalitní novoměstsképiaristické gymnázium a chystá sena dvouletý kurs filosofie, později studujepráva, aby po jejich ukončení nastoupildo zaměstnání na svoji prvnía zároveň i poslední štaci jako koncipientv Litoměřicích, kde také předčasněumírá z 5. na 6. 2. 1836.ŽHAVÉ OKUJE NITRAV roce 1860 má tedy před sebou pouhýchšest let života, ve kterých vzniknecelé jeho literární (a nezapomínejmeani na kresby hradů spatřených) dílo.Pro nějakého autora by to bylo příkřemálo, ale pro zralého Máchu s rozhledempo evropských literaturách to bylčas určený právě k tomu, aby mohl vychrlitči přímo vyvrhnout žhavé okujesvého nitra. Mácha se dlouho „vybíjí“v drobných textech, jako kdybyse nemohl soustředit na něco většího.Posedle se toulá krajinou. S pedanteriísobě vlastní si vede přesné zápisky,kolikrát který hrad navštívil. ProchodíČechy křížem krážem, dvakrát absolvujepouť krkonošskou, o prázdninách1834 podniká s přítelem AntonínemŠtrobachem velkou pěší pouťpřes Alpy do Benátek a odtud do Lublaněa Štýrského Hradce. Píše historicképrózy, které nejdříve zůstávajív torzech, ale pak se rozhoduje skloubitvšechny do románu Kat. Píše Pouťkrkonošskou, básně, hraje jako ochotníkdivadlo u Kajetánů, seznamuje ses Lori Šomkovou, v listopadu 1834 sipoprvé načrtává Máj, který pak knižněvychází v autorově úmrtním roce a dostanese mu v literárních kruzích takpřízemní a provinční reakce. A pakto jeho poslední vydechnutí v litoměřickémpodnájmu s kouřícími kamnya neustálým průvanem a poslední rozepsanoubásní zastrčenou v kapse začouzenéhokabátu.MÁCHOVSKÝ VLTAVSKÝ DENMáchova posmrtná pouť časem a generacemise neobešla bez řady zákruta peripetií, nicméně postupně začalyjasně vystupovat ostré obrysy básnickéhogénia a jeho nadčasového díla,ze kterého zvláštním tajemstvím nevyprchalaenergie ani síla obrazů.O rozhlasové „uchopení“ Karla HynkaMáchy se ve speciálním jednodennímvysílání pokusí 13. listopadu 2010i Český rozhlas 3–Vltava. Z různýchstran a úhlů budeme vstupovat doMáchových životních osudů, do jehopoezie, cestovních deníků a dramatizovanéprózy (uvedeme napříkladrozhlasovou adaptaci Máchova Katav režii Josefa Henkeho), literární esejisté,básničtí klasici 20. století i současnípoeti budou v osobních reflexícha vyznáních hovořit o „svém“Máchovi, zalovíme v rozhlasovém archivu(záznam přenesení Máchovýchostatků na Vyšehrad, proslulá Šaldovapřednáška s kritikovým vášnivýmboucháním do stolu ), sochař a portrétistaMilan Knobloch poodkryje rouškutajemství Máchovy tváře, nemůžouchybět ani Máchovské inspiracev české hudbě (i té současné – MichalRataj) a co by to byl za Máchovskýden, kdyby nezazněl Máj, tentokrátv sugestivní rozhlasové inscenaci JosefaMelče s Radovanem Lukavským,Vladimírem Rážem, Josefem Somrem,Viktorem Preissem a Ladislavem Frejemz roku 1986.Rozhlasový redaktor, neustálenavázaný na lidský hlas a zvuky, senakonec táže, jaký mohl být Máchůvhlas, uvyklý na veřejný zpěv a deklamaciveršů. A pak, po krátkém pátrání,nalézám odpověď ve vzpomínkáchMáchovy nastávající Lori Šomkové:„Jednou jsme šli ze zkoušky do Celetnéulice do kavárny u Suchých. Tyldal mně a Forchheimové přinésti čokoládu.Ostýchala jsem se, bylo to poprvé,kdy jsem byla mezi tolika mladýmimuži. Jeden z nich stoje o stůl seopíral a bedlivě mne pozoroval a konečněpřistoupiv k nám praví: ‚Prosím,jen pijte panno, to vás příjemnězahřeje.‘ Byla jsem zjevem mladéhomuže tak zaražena, že sotva jsem odpověděla.To je pan Mácha, šeptla miLény F., ten bude hrávat hrdiny, mák tomu pěknou postavu a silný hlas.“Hle, básníkův silný hlas promlouváaž k dnešku. Miloš Doležal