Století ryb - Český rozhlas

PROFILSTRANA 35RYZÍ ZLATO– ČISTOTABOŽÍHOÚMYSLUPříběh sochaře, šperkaře a kovářePavla KrbálkaT„To, co umím, by nebylo možné bez toho, že jsemkovář. Dovedu se vyjádřit klasickým i abstraktnímsochařstvím, dokážu to ve všech kovech až pozlato.“Pavel Krbálek (2. 4. 1928) vždy nejdříve hledámateriál, který má podobné vlastnosti jako předmětjeho zobrazení. Když dělal skulpturu býka, použilželezo, protože býk je tvrdohlavý, odvážný a másílu, je jako železo. Dramatik Pavel Kohout ho považujeza sochaře-filosofa, který umí o své tvorběpřemýšlet.Kovářské řemeslo paří k rodu Krbálků z moravskéMiroslavi. Je to sedm generací kovářů. PředciPavla Krbálka kovali koně, vyráběli pluhy, dělalihřebíky, motyčky, opravovali kočáry. Pavel se chtělstát malířem. Ale nakonec studoval sochařství v Brně,Praze a Berlíně.V roce 1968 Pavel Krbálek odešel z Československa.Sochařův ateliér v Lucernu se nalézal nadobré adrese. Kousek od jezera, nedaleko slavnéhoLvího pomníku a pár kroků od hotelu Rebstock, kdese kdysi ubytovali Franz Kafka s Maxem Brodem.Spisovatel Jiří Gruša nazval Lucern „přístavem českéliteratury“. Lucernské nakladatelství Bucher vydávaloknihy autorů pronásledovaných komunistickýmrežimem: Pavla Kohouta, Ludvíka Vaculíka,Ivana Klímy, Alexandra Klimenta a dalších. Morálněi materiálně podporoval české spisovatele Lucernskýkruh, jehož členy byli Švýcaři i Češi žijícíve Švýcarsku. Pavel Krbálek podle svědectví BrunaLeutholda, bývalého vládního rady v kantonuNidwalden, stál u zrodu Lucernského kruhu...Za vyvrcholení Krbálkovy švýcarské anabázelze považovat odhalení jeho velké plastiky Nikév Lucernu (2001) za účasti dvou prezidentů, švýcarskéhoLeuenberga a českého Havla. První Niké jeumístěna v japonské krajině, třetí podobu Niké podleKrbálka najdete v pražských Chotkových sadech.Letos v srpnu Pavel Krbálek Lucern opustil a budežít střídavě v Praze a Miroslavi, kde rekonstruovalkovárnu, která patřila jeho předkům.Jako jeden z mála umělců na světě Pavel Krbálekzpracovává zlato kováním. Oceňuje na zlatujeho schopnost sdílet s člověkem jeho osud. „Ryzízlato, to je slunce na zemi, když udělám sochuz ryzího zlata a nechám ji tady stát, tak za tisíc letbude stejná,“ vysvětluje sochař. Na začátku svéhošvýcarského pobytu si vypůjčil peníze a koupil sikilo a půl zlata a vykoval svou první zlatou sochu.V lucernském ateliéru mi předváděl vyzařovacíschopnost zlata. Vedle jeho zlaté sochy vydržela veváze několik týdnů čerstvá růže. Popisoval mi zásady,které je nutné při kování zlata dodržovat: musítebýt opatrní na prach, nesmíte třeba dělat prudképohyby, abyste ho nerozvířili, stačí zrníčko prachua skvrnu ze zlata neodstraníte, musíte dávat pozortaké na otisky prstů. Otisk prstu nelze napravit, zlatose urazí. Zlato nesmíte míchat, když tak učiníte,uděláte z něj invalidu. Zničíte tak čistotu Božíhoúmyslu. Zlato zareaguje na ten nejjemnější úder kladiva,má totiž svou inteligenci.Pavel Krbálek se autorsky podílel na přípravěúspěšné kolekce šperků československých výtvarníkůpro světovou výstavu EXPO 67. Šperky jsoudůležitou součástí Krbálkova díla. Tělo ženy je proněj architekturou, pro kterou dělá sochu. Pavel Krbálekvždy vytváří šperk originál, šperk pro jednuženu. Šperky vytváří přímo na ženském těle. Odmítá„většinové šperky“, tedy takové, co se mají líbitkaždému, a tudíž se snadno prodají. „U každé ženyje totiž potřeba něco jiného zakrýt něco jiného podtrhnout,“zdůrazňuje.V roce 1970 získal Pavel Krbálek Bavorskoustátní cenu. Za bronzovou sochu Mrznoucí srdcedostal roku 1990 v Japonsku Rodinovu cenu, rokpoté následuje opět v zemi vycházejícího slunce cenaHenryho Moora za plastiku Niké, kterou věnujevítězství demokracie v Evropě. Niké je symbolemnové svobody. Jeho sochy nalezneme v plenérechJaponska, Švýcarska, Německa, v Praze, Miroslavi,na ostrově Elba, ve veřejných sbírkách Národní galeriev Praze, Moravské galerie v Brně, Severočeskéhomuzea v Liberci a na dalších místech. V rodnéMiroslavi je od roku 2001 otevřena stálá expozicejeho sochařského díla. Loni vystavoval své plastikyv plenéru města Lipník nad Bečvou. FOTO NIKÉ PAVLA KRBÁLKA V LUCERNUFoto: Jiří KamenJiří Kamen