Strategický management inkluzivní školy

jednotlivými izolovanými částmi. Systémové myšlení je v podstatě proces předjímání
vzájemných vlivů jednoho jevu na druhý. Systémové myšlení zdůrazňuje význam
každého jednotlivce, vybízí k proaktivnímu přístupu, ke společnému sdílení
odpovědnosti za organizaci.
Podle Sengeho (2009) je pět výše zmíněných disciplín předpokladem k tomu,
aby organizace mohly dobře dlouhodobě fungovat. Ale aby tomu tak mohlo být,
je potřeba identifikovat poruchy v organizacích, které způsobují špatné učení či
učení zabraňují zcela. Senge proto předkládá také souhrn hlavních poruch v organizacích,
které mohou někdy vést i k jejich existenčním problémům. Poruchy
učení v organizacích vznikají z mnoha důvodů. Mezi ty hlavní patří špatné vedení
a řízení organizace, orientace pouze na pracovní místo nebo způsob myšlení
a jednání. Někdy se stává, že čím více úsilí vynakládáme na odstranění problému,
tím horších výsledků dosahujeme. Na druhou stranu je důležité si uvědomit, že
tam, kde poruchy učení nejsou včas odhaleny, mohou v budoucnu způsobit nenapravitelné
škody.
Hlavní poruchy učení v organizacích
(Senge, 2009 upraveno Svozil)
JSEM TO, CO DĚLÁM
Když se lidí zeptáte, čím si vydělávají na živobytí, většina z nich začne popisovat
konkrétní úkoly, nikoliv účel většího organizačního celku, jehož jsou součástí.
Většina vnímá sebe sama jako prvek systému, který má jen nepatrnou možnost
ovlivnit. Z tohoto důvodu cítí člověk odpovědnost pouze za věci, které přímo souvisejí
s jeho pracovním místem. Nepociťuje odpovědnost za organizaci jako celek,
za její výsledky.
NEPŘÍTEL JE NĚKDE MIMO NÁS
Syndrom „nepřítele, který je někde mimo nás“ je ve skutečnosti vedlejším produktem
postoje „jsem to, co dělám“ a nesystémového pohledu na svět, jenž je
26
Strategický management inkluzivní školy