Strategický management inkluzivní školy

3. Strategie řízení změny
Jak rychle jsme schopni reagovat na změny, např. nové trendy v učení/vzdělávání?
Musí škola reagovat na změny? Jak rozpoznáme, kdy je vhodné reagovat
a kdy nikoliv? Je v dnešní době škola spíše o stabilitě, o konzervativním přístupu
nebo o pozvolných či rychlých, ale promyšlených krocích uvnitř stabilního systému?
Jak úspěšně řídit/vést změnu? Jak nastavit v týmu inovační prostředí, které
směřuje ke zvyšování kvality?
Tyto otázky si pokládají s různou intenzitou především pracovníci školy a rodiče.
Aby změny byly vnímány jako příležitosti, nikoliv jako hrozby, tak nesmí být
samoúčelné, ale musí být součástí promyšleného systému. Dokáží všichni, kterých
se změna týká (ať už přímo či nepřímo) říci co děláme/měníme, proč to děláme/
měníme a především jak to děláme/měníme? Pokud ne, tak je vhodnější se do
ničeho nepouštět a nejprve se důkladně na proces změny připravit. Už z toho
důvodu, že mnohé změny se projeví za v řádu mnoha let, a mohou tedy způsobit
nenávratné procesy. Často také mylně pracujeme např. při nastavení změn v pedagogickém
procesu pouze na úrovni pedagogických pracovníků – bez dostatečné
participace a především informovanosti dalších zúčastněných, zejména rodičů,
dětí/žáků a zřizovatele.
Podle Trojana (2014, s. 54–55) je nejprve potřeba změnu klasifikovat. Můžeme
rozlišovat změnu systémovou či dílčí, změnu očekávanou či neočekávanou, změnu
direktivní či dobrovolnou, změnu ztotožněnou či nesouhlasící.
Proces změny od nápadu k realizaci, efektivní řízení, tedy nejdůležitější fáze
od vizionářských snů po vyhodnocení úspěšnosti: impuls --> analýza situace -->
rozhodování --> časná implementace --> stabilizace změny --> hodnocení, reflxe.
28
Strategický management inkluzivní školy