B - Convention on Biological Diversity

ASTRATEGICKÁ TÉMATAAI.II.I. Ochrana biologické rozmanitosti in situIII.IV.V.VI.I. Úvod do problematikyOchrana in situ je nejúčinnějším přístupem ochrany biodiverzity. Znamená ochranu ekosystémů a přírodních stanovišťvčetně udržování a obnovy životaschopných populací druhů v jejich přirozeném prostředí a v případě zdomácnělýchnebo pěstovaných druhů v prostředí, kde se vyvinuly jejich charakteristické vlastnosti. Zabezpečenínástrojů vedoucích k zachování společenstev a populací ve volné přírodě zůstává nejlepší strategií ochrany biodiverzity.Ochrana in situ nemusí být účinná v případě, že zbytková populace je příliš malá na to, aby přežila, nebose zbývající jedinci nacházejí mimo chráněné území. V takovém případě je jediným způsobem záchrany udržováníjedinců v umělých podmínkách, a to formou záchranných programů (viz kapitola Ochrana ex situ). Ochrana in situje naopak velice důležitá pro přežití druhů, které je obtížné chovat v zajetí. Strategie ochrany ex situ a in situ seproto vzájemně doplňují.Nedílnou součástí ochrany in situ je správa zvláště chráněných území národního a mezinárodního významu, zajištěníekologických sítí funkčních biotopů včetně obnovy zničených biotopů a ochrana druhů v rámci přírodních stanovišť,jejichž jsou neoddělitelnou součástí. Chráněná území představují geograficky vymezené oblasti, vyhlášenéa spravované za účelem určitých cílů ochrany biodiverzity, které zahrnují stupnici od přísné ochrany po udržitelnévyužívání území. Cílem chráněných území je zachovat reprezentativní vzorek ekosystémů, druhů a genů zvláštníhoochranářského významu.VII.VIII.IX.X.XI.XII.Legislativní ochrana biodiverzity je v řadě zemí různá. Země EU se při ochraně druhů opírají především o mezinárodníúmluvy a navíc o přesná pravidla a předpisy k ochraně biodiverzity. Sem patří směrnice 79/409/EHSo ochraně volně žijících ptáků a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichůa planě rostoucích rostlin. Cílem těchto směrnic je ochrana biologické rozmanitosti zachováním nejhodnotnějšíchpřírodních lokalit a nejohroženějších druhů rostlin a živočichů na území EU. Cíl je naplňován prostřednictvímvytváření soustavy chráněných území evropského významu – Natura 2000. V České republice ji tvoří ptačí oblastia evropsky významné lokality. Natura 2000, jako základní pilíř legislativně závazné ochrany biodiverzity prostřednictvímúzemní ochrany v členských státech Evropských společenství, je považována ze jeden z klíčových nástrojůk zastavení úbytku druhů a biotopů. Implementace Natury 2000 demonstruje v EU značné úsilí jednotlivých státůk zajištění koordinované ochrany vybraných druhů a biotopů na evropském území. Dalšími významnými legislativníminástroji jsou mezinárodní úmluvy, k jejichž plnění se ČR jako členská země zavázala.21