B - Convention on Biological Diversity

K energetickému hospodářství v širším slova smyslu pak můžeme přiřadit i těžbu surovin s výraznými dopady nakrajinný ráz, kdy dochází k nevratným změnám v krajině. Orientace energetiky na využívání domácích zásob hnědéhouhlí a uranu způsobila problémy se zahlazováním následků těžby uhlí, těžby uranových rud a jejich zpracování.Vznikají obrovské odtěžené plochy, pro které je nutné připravovat plány jejich opětného začlenění do krajiny(viz kapitola Nerekultivované plochy).Česká republika není svou geografickou polohou a přírodními podmínkami optimální pro zásadně převažujícívyužívání některého z obnovitelných zdrojů energie. Proto je nutné, v závislosti na místních podmínkách, využívatjak větrných, vodních, tak solárních a elektráren na biomasu.Podíl obnovitelných zdrojů energie zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů je nízký (2,6 %). Přístupovousmlouvou k EU se ČR zavázala ke zvýšení tohoto podílu na 6 % v roce 2010 a ke zvýšení podílu elektřiny z OZEna spotřebě ve výši 8 % v témže roce. Při snaze o zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie je však v některýchpřípadech opomíjen možný negativní vliv využívání těchto zdrojů na biodiverzitu a to na všech třech úrovních.Při neuváženém přístupu může totiž docházet k degradaci biotopů, k jejich fragmentaci, která vede k izolovanostipopulací a ke ztrátě ekologických funkcí krajiny. Větrné elektrárny jsou v některých případech navrhovány zcelabez ohledu na krajinný ráz, migrační trasy ptáků či jejich hnízdiště.Od roku 1990 realizovaly české podniky řadu investičně náročných opatření na snížení znečištění ovzduší. Některéz projektů modernizace českých elektráren a tepláren (odsíření, denitrifikace) byly realizovány za zahraničníinvestiční a technické pomoci.Přes nepochybný úspěch ČR, byť dosažený pasivním způsobem, v plnění závazků redukce skleníkových plynůpodle Kjótského protokolu (Kjóto, 1997) je skutečností, že ČR je po vstupu do EU zemí, jejíž produkce skleníkovýchplynů na obyvatele resp. hrubý domácí produkt (HDP) je jednou z nejvyšších v rozšířené EU. Z toho vyplývá, žeexistuje reálné nebezpečí, že Česká republika promešká příležitost v podobě nastartování žádoucích trendů snižováníemisí skleníkových plynů z energetických procesů a bude mít vážné obtíže v plnění nových závazků. Prioritamienergetické politiky EU jsou bezpečnost, energetická efektivnost a využití obnovitelných zdrojů.III. Problémové okruhy1. V ČR nejsou nastartovány trendy směřující k redukci emisí skleníkových plynů. Je proto možné očekávat růsttěchto emisí úměrný růstu HDP. České hospodářství spotřebovává na jednotku HDP 1,7x více energie než státyEU. Tím zatěžuje životní prostředí emisemi více, než je s ohledem na stav techniky nevyhnutelně nutné. Externalityspojené s využíváním fosilních a jaderných paliv nejsou internalizovány. Dochází tedy k umělému znevýhodňováníobnovitelných zdrojů energie.2. Vlivy větrných elektráren (VE) na biodiverzitu lze redukovat na vlivy na ptactvo. Přímé zraňování ptáků lzeodhadovat podobně jako u vzdušných vedení elektřiny nebo stožárů vysílačů. Mnohem podstatnější je rušivépůsobení VE – některé druhy ptáků se vyhýbají VE do okruhu až 500 m od VE. Negativně reagují druhy citlivějšína antropické změny v prostoru. Dochází k ovlivnění tahu ptáků. Zvětšující se rozměry VE vedou k většímu vlivu naptactvo.3. Vodní elektrárny představují překážku pro migraci ryb i bezobratlých živočichů. Problémy vznikají také přizajišťování minimálních průtoků ve vodních tocích a může docházet k ovlivnění hladiny podzemní vody.4. Pěstování energetických plodin se s ochranou přírody vylučuje pouze v některých chráněných územích nebojejich částech. Existují však rizika u nově zaváděných druhů rostlin určených pro technické účely z hlediska jejich100