B - Convention on Biological Diversity

Z ekonomických důvodů, které vedly ke značnému snížení množství užívaných hnojiv a prostředků na ochranurostlin na počátku 90. let, došlo v posledních letech k opětovnému mírnému vzrůstu a je očekáváno riziko zvýšeníužívaného množství v souvislosti s přistoupením ke standardům společné zemědělské politiky EU.Na počátku 90. let bylo v České republice zavedeno hospodaření v šetrném a udržitelném systému certifikovanéhoekologického zemědělství. V současné době se v režimu ekologického zemědělství hospodaří na cca 5 %zemědělsky obhospodařované půdy a ekologické zemědělství je podporováno z veřejných fi nančních zdrojů.Výskyt a počet jedinců planě rostoucích druhů rostlin, doprovázejících zemědělské hospodaření, běžných, ještěv 50. letech, jako byl koukol polní Agrostemma githago, hlaváček letní Adonis aestivalis, chrpa modrá Centaureacyanus, vochlice hřebenitá Scandix pecten-veneris, sveřep stoklasa Bromus secalinus nebo jílek mámivý Loliumtemulentum, a volně žijících živočichů, jako byla koroptev polní Perdix perdix, zajíc polní Lepus europaeus, syselobecný Spermophilus citellus nebo čejka chocholatá Vanellus vanellus, nadále klesá. Půdní struktura je stálenarušena do té míry, že většinou neumožňuje dlouhodobé přežívání půdních organismů, zejména kroužkovcůa členovců.Zachovalo se několik set extenzivních sadů starých a krajových odrůd především ovocných stromů; tyto sadyovšem postupně zanikají a bez dotační politiky státu nebude jejich udržení možné. Obdobně jsou ohrožena některátradičně chovaná plemena hospodářských zvířat (viz kapitola Genetické banky).Rozsáhlé plochy cenných pozemků v otevřené krajině jsou ve vlastnictví státu, což umožňuje určit v nájemnísmlouvě pravidla šetrné péče. Zemědělské podniky v průměru hospodaří z 90 % na pronajaté půdě a navracenípůdy vlastníkům je pomalé.Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013) (KAP), Státní politika životního prostředía Státní program ochrany přírody a krajiny ČR iniciovaly změny vedoucí ke zlepšení současného stavu, přesto tytozměny nejsou dostatečné k naplnění evropského cíle – zastavení úbytku biodiverzity do roku 2010.III. Problémové okruhy1. Struktura krajiny je narušená. Během druhé poloviny 20. století došlo k výraznému zvětšení obhospodařovanýchploch (honů – blokací pozemků), k likvidaci významných krajinných prvků (remízky, meze, stromořadí,extenzivní sady, solitérní stromy, keřové porosty, mokřady), k rozorání a odvodnění pozemků niv a druhově pestrýchluk a pastvin. Ve zvláště chráněných územích není struktura krajiny narušena tak významně jako v produkčnězajímavějších oblastech. Cenné biotopy podmáčených luk, stepí a podhorských druhově pestrých luk jsouohroženy opuštěním.2. Krajina neposkytuje vhodné životní podmínky pro planě rostoucí druhy rostlin a volně žijící živočichy.Unifikované hospodaření charakterizované plošnou mechanizovanou sklizní plodin na orné půdě a senosečína loukách v krátkém období, malá rozmanitost pěstovaných plodin a chovaných druhů a plemen hospodářskýchzvířat snižuje příležitosti k rozmnožování, potravní nabídku a možnosti úniku a úkrytu.3. Cenná stanoviště, vzácné a ohrožené druhy rostlin a živočichů zemědělsky obhospodařovanékrajiny, půdní a vodní ekosystémy jsou degradovány nevhodnými technologickými postupy zemědělskéhohospodaření. Způsoby aplikace, množství a druh používaných hnojiv a prostředků na ochranu rostlin,systémy využití pastvin, strojová seč od krajů do středu a používání těžké techniky významně ovlivňují stav biodiverzitya to i zemědělsky neobhospodařovaných ploch (např. vodní a mokřadní ekosystémy).72