VARIA X - Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra - SAV

Od podzimu 1950 exilové a státní orgány pøestaly praktikovat politiku izolace.
Ukázalo se totiž, že emigranti budou muset z mezinárodnì politických
dùvodù zùstat v exilu. Péèi o imigranty v Èeskoslovensku a kontrolu nad nimi
pøevzaly od øeckých orgánù státní orgány a zaèala integrace imigrantù do vìtšinové
spoleènosti.
Øekové jsou v souèasnosti rozptýleni po celém území Èeska, ve vìtších
koncentracích se nacházejí v oblastech pùvodního usídlení, dál pak v Praze
a Brnì. Pøes disperzní osídlení se organizují, setkávají se na spoleèných, zvl.
folklórních a zábavních akcích a vytváøejí po celou dobu pobytu v Èesku dosti
hustou sociální sí . Dnes pùsobí 12 „øeckých obcí“, 4 které se sdružují v Asociaci
øeckých obcí (AØO). AØO je zapojena do mezinárodní sítì øeckých krajanských
organizací, pùsobí celostátnì, má 697 èlenù (srov. Liolios, 2002).
Narozdíl od Makedoncù, Øekové si uchovali vysoké etnické vìdomí a silný
vztah k Øecku, aèkoli ono je zbavilo obèanství 5 a dlouho jim z politicko-ideologických
dùvodù nedovolovalo vstup na své území. Plného práva na návrat se
emigrantùm (ovšem jen tìm s øeckou národností) dostalo až v roce 1982. Silný
vztah k Øecku, který mezi sebou Øekové tradovali z generace na generaci, byl
pøíèinou reemigrace nìkolika tisíc z nich, vèetnì tìch, kteøí se narodili až v exilu.
První reemigrace zaèaly probíhat už od roku 1975, po pádu vojenské junty
a legalizaci komunistické strany v Øecku. Odešly pøevážnì mladší homogenní
øecko-øecké rodiny a po pøevodu dùchodù do Øecka ve druhé polovinì 80. let
i starší emigranti. Pøestože mezitím prošla jejich kulturní a jazyková kompetence
zmìnami, a v Øecku byli a jsou proto vnímáni jako cizinci (podle Botu,
1982: 49, vytváøeli dokonce uzavøenou skupinu), mnoho se jich dokázalo pøizpùsobit
novým podmínkám. Nìkteøí však reemigrovali zpátky do Èeskoslovenska
nebo našli domov v jiných zemích.
Makedonci nebyli v Øecku vítáni, zato jich mnoho využilo výhodných nabídek
jugoslávské vlády po normalizaci vztahù s Jugoslávií (po roce 1956)
a odcestovalo do NR Makedonie, popø. reemigrovalo do jiných zemí. Zbytek
skupiny vìtšinou asimiloval k majoritì (srov. Dorovský, 1998: 253nn., 273).
Nìkolik Makedoncù v Èesku jsou noví pøistìhovalci z 90. let a z období socializmu.
V kvìtnu 2000 byla nìkterými z nich založena organizace Sdružení Makedoncù
a pøátel Makedonie v Èeské republice – Makedonska Misla (viz
www.volny.cz/makedonija/). Jedním z cílù Sdružení je i výuka makedonštiny
(zatím zøejmì nerealizovaná).
4
Jde o ØO Bohumín, Brno, Havíøov, Jeseník, Karviná, Krnov, Krnov-mìsto, Ostrava,
Praha, Šumperk, Tøinec a Vrbno pod Pradìdem.
5
V roce 1991 mìlo podle cenzu jen 30,9 % èeských Øekù obèanství ÈR, 0,3 % (tj.
10 osob) obèanství SR a 68,8 % bylo uvedeno v kolonce “cizí státní pøíslušnost a bez
státní pøíslušnosti” (Národnostní, 1994: tab. C. 155/4), z nichž mnozí mají jen povolení
k pobytu.
107