VARIA X - Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra - SAV

vat systematickým rozvíjením urèitých dispozic. Je nesporné, že je možné do
jisté míry vystaèit s èásteènou dovedností. Ta je ovšem vhodná spíše pro laický
pøístup k písemnostem.
Nejde nám o postihnutí metodiky výuky ètení støedovìkých èi novovìkých
paleografických textù (máme na mysli paleografii latinskou, tedy texty psané
písmem latinského okruhu) jako celku, ani o soustavné sledování dìjin písma,
nýbrž o projevy pisatelù dochované v rukopisné podobì, a to v èeštinì.
Nyní budeme hovoøit o textech psaných vìtšinou novogotickými písmy 3 .
Jsou to písma vzniklá z potøeby rychlejšího, plynulejšího a pøitom snazšího psaní
– kursivní a polokursivní – pro nìž je typická tendence spojovat písmena (pøípadnì
i slova). To je mj. pøíèinou pozmìòování tvarù nìkterých z nich. V dùsledku
toho a v souvislosti s rozšíøením ètení a psaní mezi širší vrstvy (po vynálezu
knihtisku a po jeho postupném zaèleòování do kulturního, ekonomického
a politického života) a s ním spojené rozšíøení pisatelù, a to nejen školených,
není pro dnešního ètenáøe (badatele) èasto pøeètení (dešifrace) textu naprostou
samozøejmostí.
Existují materiály – èítanky s paleografickými reprodukcemi – s jejichž
pomocí je možno se dopracovat k víceménì plynulému ètení jakéhokoli paleografického
textu. Úskalí spoèívá v tom, že tyto pøíruèky jsou urèeny autodidaktikùm.
4
Dalšími autodidaktickými pomùckami jsou publikace, které napomáhají
dešifraci a pochopení textù výkladem jazykového systému, grafických a pravopisných
systémù, èíslic, ustálených i ménì užívaných zkratek atd. 5
Od autodidaktického postupu se náš zpùsob práce liší pøedevším v tom, že
lektor jednak studentùm-badatelùm pomáhá pøekonávat øeknìme akutní potíže
pøímo pøi ètení, ale hlavnì pøipravuje a „upravuje” texty tak, aby se budoucí
samostatný badatel nauèil zorientovat se v pøedloženém nebo objeveném rukopisu
rychleji a jistìji.
3
Snad se nedopustíme pøílišného zjednodušení, když pøipomeneme, že ta se zaèala
u nás užívat již v 16. st. a jejich tzv. první etapa konèí kolem poloviny 18. st. Texty
z pøedešlého období, tedy texty 13. – 15. století., jsou u nás psány pøedevším rùznými
typy gotických písem a bastardou. I zde existovala písma kursivní (napø. gotica textualis
cursiva).
4
K tomuto úèelu velice dobøe poslouží napø. tyto publikace: Hledíková, Z. – Kašpar,
J.: Paleografická èítanka. Praha 1982; Kašpar, J.: Úvod do novovìké latinské paleografie
se zvláštním zøetelem k èeským zemím. Praha 1975; do jisté míry i Slabikáø a èítanka
pro laické genealogy Èeské genealogické spoleènosti. Praha 1998. Nepostradatelnou
pomùckou jsou Poznámky k metodice výuky ètení novovìkých paleografických textù
Jaroslava Kašpara (Archivní èasopis, 1976, è. 4, s. 213 – 222).
5
Kromì výše jmenovaných uveïme alespoò Kopeckého Úvod do studia staroèeských
rukopisù a tiskù, Vademecum pomocných vìd historických (Hlaváèek I., Kašpar J.,
Nový R., Praha 1997), Starou èeštinu pro archiváøe D. Šlosara, Struèný vývoj písma
(Èapka F. a Santlerová K., scr., Brno 1994).
203