VARIA X - Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra - SAV

Èlovìk má urèitou jazykovou schopnost (kompetenci), která mu umožòuje
verbální èinnost (performanci). „Je-li stav vaší jazykové schopnosti dostateènì
podobný mému, dokážete pochopit, co øíkám“ (Chomsky, 1998, s. 31).
Generativní gramatika se zamìøila pøedevším na zkoumání syntaxe, ale tvoøivost
zasahuje i do sémantiky. V bìžné jazykové praxi se s kreativitou setkáme
nejèastìji v podobì synonymie. Slova s podobným nebo stejným významem
pøímo vybízejí k rùzným možnostem využití v jazykovém projevu. Stejnì tak i
pøirovnání a metafora jsou ze sémantického hlediska vhodným prostøedkem
pro kreativní vyjadøování.
3. Pohled na metaforu z psychologického hlediska
Metafora nezajímá pouze jazykovìdce, ale i psychology a psycholingvisty.
Celé 20. století se vìdci pokouší pøijít na podstatu metaforického vyjadøování,
na základ tvoøení a chápání. Každý psychologický smìr pojímá problém metafory
jinak, jak to ve svých statích popisuje V. Chrz.
Ve školské praxi se vysvìtluje metafora jako pøenesení významu na základì
podobnosti. Jedná se tedy o jakousi „figuru øeèi”.
Ovšem na metaforu mùže být nahlíženo také jako na „figuru myšlení” èi „figuru
poznání”. Tento posun je patrný v M. Blackovì definici, kde pøedmìt poznáváme
náhledem skrze jiný pøedmìt. Podle Blacka „metafora vybírá, zdùrazòuje, potlaèuje
a organizuje rysy hlavního pøedmìtu tím, že implikuje výpovìdi o tomto
pøedmìtu, které se bìžnì používají o pøedmìtu vedlejším…” (Black, 1962, s. 44).
V tom pøípadì jde pøi porovnávání obou èlenù o významnou intelektuální operaci.
Dnes se velká pozornost vìnuje kognitivistické psychologii, která psychické
procesy vnímá jako procesy, jež zpracovávají informace. Hledá vztahy mezi
tématem a nosièem a metaforu považuje za specifickou strategii kategorizace.
To znamená, že dochází k pojmenování nadøazené kategorie prostøednictvím
jejího typického èlenu – prototypu. Základem metafory je pak proces grupování
a nosièem kategorie je prototypický èlen.
Kognitivní psychologie se drží i Vladimír Chrz ve své práci Metafory v politice
(1999). Podle nìj metafora spoèívá v mapování ze zdrojové do cílové oblasti,
pøièemž pojem mapování oznaèuje vyhledávání a formulaci korespondujících entit
zdrojové a cílové oblasti. Na mnoha konkrétních pøíkladech dokazuje, že metafora
je strategií konceptualizace politické problematiky a díky ní se daøí dosáhnout
kognitivního efektu u tak bìžnému životu èasto vzdálené skuteènosti.
Psychologické pohledy na metaforu jsou podøízeny jednotlivým psychologickým
smìrùm a jejich východiskùm. Lingvistùm pak umožòují hlubší nahlédnutí
do problematiky.
4. Odpoetizování metafory
V souèasné dobì pøevládají texty informativního charakteru. Zpravodajský,
politický a ekonomický aspekt a touha po informovanosti dominuje užívání jazyka
(Straková, 1992) a my se musíme snažit, abychom našli vhodná pojmenování.
172