VARIA X - Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra - SAV

klad dìjepis èi obèanská nauka. Co se týèe samotného vyuèujícího schématu,
slovenská tématika byla zaøazována do literární výchovy všech roèníkù 2.stupnì
základních a støedních škol, v 5. a 8. roèníku ZŠ a ve 3. roèníku SŠ se žáci navíc
setkávali se slovenskou mluvnicí. 1
Po rozdìlení republiky (zpùsobeném zejména tlakem autonomistù obou státù)
se však situace v bilingvismu zmìnila, v jazykové kultuøe se totiž pomalu ale
jistì zaèaly vytváøet jazykové bariéry. Rozdìlením ÈSFR se vytvoøily dva samostatné
na sobì nezávislé státy se svými vlastními jazyky a svou osobitou
kulturou. Slovenština postupnì mizela z èeské kulturní scény, byla totiž vytlaèena
èeštinou a dalšími jazyky (angliètina, nìmèina), množství slovenských
mediálních programù klesalo. Èeský národ zaèal slovenštinu chápat jako jazyk,
kterému sice dobøe rozumí, tento jazyk však patøí jinému národu … a tak by to
mìlo i zùstat. Aèkoli se v èeském jazykovém povìdomí vytváøely tendence
k èechoslovakismu, nic podstatného se ve vztahu ke slovenštinì nezmìnilo. Dìti
èeských základních škol pomalu ale jistì zaèaly ztrácet schopnost rozumìt slovenštinì.
Klesalo množství literárních ukázek, stále vìtší prostor byl vìnován
èeským a svìtovým klasikùm. Protože jsou však oba jazyky velmi podobné,
stále ještì existovala (a dosud existuje) ona schopnost pasivnì slovenštinì rozumìt.
Slovní zásoba slovenského jazyka však povážlivì klesala, slovenských
slov v èeském jazyce ubývalo stále více a více. V èeských knihovnách a knihkupectvích
byly bìžnì k dostání knihy slovenských autorù v originále a dále
slovenské pøeklady svìtové literatury. Spoleènì byla produkována a šíøena èeská
a slovenská hudba a jiné druhy umìní. Cestování mezi obìma zemìmi nebylo,
na rozdíl od dnešní situace, ztìžováno celními a mìnovými okolnostmi. 2
Dnešní situace je však jiná. Èesko-slovenský bilingvismus v souèasnosti
v podstatì pøežívá na okraji jazykové kultury, daleko vìtší roli hrají cizí jazyky,
což je zøejmý dùsledek svìtové globalizace.
Podíváme-li se do souèasných uèebních osnov pro základní školu, nenajdeme
o slovenštinì v podstatì žádnou zmínku. Slovenština vymizela i z uèebnic
literární výchovy èi èítanek. V únoru 2000 se sešel ministr školství ÈR Eduard
Zeman se svým slovenským protìjškem Milanem Ftáèníkem. Ti spolu uzavøeli
dohodu o možnosti výuky slovenštiny na èeských základních školách s vyšší
koncentrací žákù slovenského pùvodu. 3 Z dohody vycházelo i ministerstvo školství,
které uvažovalo o nabídnutí slovenštiny v podobì nepovinného pøedmìtu.
Problémem je, že dosud neexistují seriózní informace o tom, zda vùbec ze strany
èeských školákù existuje o slovenštinu zájem. Samotná výuka slovenštiny
se tedy stává pøedmìtem diskuse a otevøeným tématem.
1
Bernátová, S.: Èesko-slovenské jazykové vztahy (vývoj èesko-slovenského pasivního
bilingvismu). Diplomová práce. Olomouc: PdF UP 2000, s. 20.
2
Bernátová, S.: Èesko-slovenské jazykové vztahy (vývoj èesko-slovenského pasivního
bilingvismu). Diplomová práce. Olomouc: PdF UP 2000, s. 17.
3
Bernátová, S.: Èesko-slovenské jazykové vztahy (vývoj èesko-slovenského pasivního
bilingvismu). Diplomová práce. Olomouc: PdF UP 2000, s. 20.
214