WILLIAM SHAKESPEARE HAMLET Přeložil František Nevrla ...

Na syna dohlédni, má Gertrudo. –
Ozdobte hrob ten živým pomníkem;
snad brzy dočkáme se klidných chvil;
zatím však trpělivost buď náš cíl! Odejdou.
[5.2]
Vstoupí Hamlet a Horacio.
Hamlet. Již o tom dost. A nyní k dalším věcem.
Vzpomínáš si, co vše se tehdy sběhlo?
Horacio. Vzpomínám, drahý princi.
Hamlet. V srdci svém o něco jsem zápasil,
proto jsem nespal. Bylo mi, že ležím
hůře než buřič v okovech. Tu náhle –
chvála buď za tu náhlost! – rozuměj mi,
nemoudrost často poslouží nám dobře,
když selžou vážné plány; z toho plyne,
že Prozřetelnost řídí naše kroky,
i když ji popíráme.
Horacio. To je jisté.
Hamlet. Vyšel jsem z kajuty, jen přes sebe
svůj námořnický plášť; ve tmě jsem tápal
po tom, co hledal jsem, až jsem to našel,
ten svazek spisů, a pak jsem se vrátil
zas do své kajuty; tím osmělen,
můj strach se zprostil mravů; otevřel jsem
jich velký příkaz; zhlédl jsem, Horacio,
královskou lotrovinu! Přímý rozkaz –
zdůvodněn rozličnými rozumy,
prý k blahu Dánska a též Anglie,
v čemž život můj je strašidelný bubák –
by, až to přečtou, bez váhání, ba
ni tolik, co by nabrousili meč,
mně sťali hlavu.
119