WILLIAM SHAKESPEARE HAMLET Přeložil František Nevrla ...

ostatních. Ó, jsou herci, viděl jsem je hrát – a slyšel chválit, a to
nemálo – kteří, mírně řečeno, nemají výraz a chůzi ani
křesťanské, ani pohanské, ani lidské, a kteří tak koktali a hučeli,
až jsem si myslil, že nějací příštipkáři stvořili lidstvo a ještě je
zpackali; tak ohavně znázornili člověka!
První herec. Doufám, že jsme se v tom ohledu trochu polepšili.
Hamlet. Ó, polepšete se úplně! A nenechte ty, kteří u vás hrají
šašky, říkat víc, než mají předepsáno; jsou mezi nimi takoví, kteří
se sami smějí, aby rozesmáli nějakou skupinu hlupáků, zatímco
v téže době se ve hře řeší některá důležitá otázka; to je darebáctví
a svědčí to o ubohé ctižádosti šaška, který to dělá. – Tak jděte a
připravte se!
Odejdou herci.
Vstoupí Polonius, Rosenkrantz a Guildenstern.
Nu, pane, chce si král poslechnout ten kus práce?
Polonius. A také královna a okamžitě.
Hamlet. Vybídněte herce, ať si pospíší. Odejde Polonius.
A vy dva, nechcete jim také pomoci a popohnat je?
Rosenkrantz a Guildenstern. Ovšemže, princi.
Odejdou Rosenkrantz a Guildenstern.
Hamlet. Hej, Horacio!
Vstoupí Horacio.
Horacio. Zde, milý princi, k vašim službám.
Hamlet. Tys, Horacio, člověk nejlepší,
s jakým jsem se kdy setkal ve světě.
Horacio. Můj princi –
Hamlet.
Nemysli si, nelichotím;
co jen od tebe bych moh očekávat,
když nemáš nic, jen trochu vtipu, aby
ses najed, oblék; nač lichotit chudým?
Nechť sladký jazyk líže zvrhlý přepych
a mrštné ohýbání křiví hřbety,
kde ulovit lze přízeň. Slyšíš mě?
63