WILLIAM SHAKESPEARE HAMLET Přeložil František Nevrla ...

Horacio. Vznešené srdce puká; sbohem, princi:
nechť zkonejší tě křídla andělská! –
Proč blíží se ty bubny?
Vstoupí Fortinbras a angličtí vyslanci, s bubnem, prapory a
doprovodem.
Fortinbras. Jaký to pohled?
Horacio.
Co zde chcete vidět?
Když žal ne, div ne, nechte hledání.
Fortinbras. Po vraždách řve ta spousta! Pyšná smrti!
Jaké to hody pro tvé věčné sídlo,
že tolik princů jednou ranou v krvi
jsi zkosila?
Vyslanec. Jak příšerný to pohled!
Anglické zprávy přicházejí pozdě;
uši jsou bez citu, jež měly slyšet,
že jeho rozkazy jsou splněny,
že Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi.
Od koho zvíme dík?
Horacio. Ne z jeho úst,
i kdyby živ byl, by vám poděkoval;
nevydal rozkaz k jejich usmrcení.
Však když tak rychle po krvavé spoušti –
vy z polských válek a vy z Anglie –
jste přišli sem, teď rozkažte, by těla
vysoko na marách se vystavila;
světu, jenž neví nic, nechť říci smím,
jak k tomu všemu došlo; uslyšíte
o chlípných, krvavých a zrůdných činech,
náhodných úsudcích a slepých vraždách,
a smrtích násilných a úmyslných,
a naopak jak nezdařené plány
na hlavy padly původcům; to vše
po pravdě řeknu.
131