WILLIAM SHAKESPEARE HAMLET Přeložil František Nevrla ...

dopadl na Priama. –
Pryč, děvko Štěstěno! Vy, bohové,
ve velké radě, odložte svou moc;
to její kolo zbavte loukotí
a zmrzačelý zbytek valte s nebe
až dolů do pekla!“
Polonius. Tohle je mi trošku dlouhé.
Hamlet. I s vaší bradou to musí k bradýři! – Prosím tě, pokračuj;
on musí mít nějakou jundu nebo děvkařskou historku, jinak usne.
– Pokračuj, přejdi k Hekubě.
Herec. „Kdo zřel, jak zakuklená 39 královna“ –
Hamlet. Zakuklená královna?
Polonius. To je dobré; „zakuklená královna“ je dobré.
Herec. „ – běhala bosa sem a tam a ohni
hrozila proudem slz, na hlavě hadr,
kde dřív byl diadém a místo šatů
kol vyhublých, porody vyschlých boků,
houni, již v děsném spěchu uchopila;
kdo toto shléd, jazykem plným jedu
by proti Štěstěně byl zločin spáchal;
však kdyby sami bohové ji zřeli,
jak hledí na Pyrrhovo řádění,
když mečem čtvrtí manželovy údy,
když neustálým křikem nad tím vzplála –
jestliže jimi pohne lidský osud –
tím změkl by i ohnivý zrak nebes
a bohové se slitovali.“
Polonius. Hle, jak změnil barvu a v očích má slzy! Prosím tě, už
dost toho!
Hamlet. Dobrá; to ostatní mně předneseš jindy. – Milý pane,
postaráte se, aby herci byli dobře pohoštěni? Dbejte o to, aby byli
39 Mobled (Q1, patrně s tváří zahalenou); Inobled (F, patrně od ennobled, tedy
povznešený, zušlechtěný).
52