Ukázka z knihy

Přesto se zařadil mezi nejlepší žáky, jak ostatně dokládají pochvalné
záznamy v čestné knize za dobré chování a za pilnost. 8 Hned o příštích
prázdninách vykonal s vyznamenáním zkoušku z učiva třetí třídy hlavní
školy, opravňující ke studiu na gymnáziu. Malostranský ústav, do něhož
na podzim 1843 vstoupil, byl nedaleko, v téže ulici, kde bydlel, u kostela
Panny Marie Vítězné. Studovali zde ponejvíce chlapci z německy mluvících
rodin, tedy i ti, jejichž otcové vyznávali loajální zemské vlastenectví
a považovali se za Böhme, jako oba mladí Kirschbaumové, Tyršovi bratranci,
nebo budoucí malíř Jaroslav Čermák, syn vyhlášeného lékaře.
Mezi žáky malostranského gymnázia se o něco později, o tři ročníky níž,
objevil Jan Neruda a také Eduard Novotný, s nímž se ještě setkáme jako
s Tyršovým přítelem a učitelem češtiny Jindřicha Fügnera. Tyrš – vlastně
stále ještě Tirsch – náležel mezi vynikající studenty. 9 Podle předního
politika a jednoho z prvních Tyršových životopisců Eduarda Grégra si
už tehdy zamiloval staré Řeky, pilně četl antické spisovatele a v poesii,
čtvrté třídě tehdejšího (šestiletého) gymnázia, prý mluvil „dosti plynně“
latinsky. Za to si od scholastika (dnes bychom řekli inspektora) vysloužil
pochvalu: „Dignus es nomine tuo – Jsi hoden svého jména,“ odkazující na
podobu se jménem jezuity Leopolda Thiersche, uznávaného jazykovědce
na pražské univerzitě v předchozím století. 10 Jandásek, vzhlížející k Tyršovi
s velkým obdivem, v tom (předčasně) hledal počátek jeho trvalého
zájmu o svět antické kultury, který se „mladému, snivému a osudem těžce
dotýkanému hochovi jevil jako svět krásný, klidný, vyrovnaný, jako zlatý
věk lidstva, svět, v němž žily postavy silné a krásné, jak je zobrazovalo
řecké sochařství, ‚s mohutně vyvinutými svaly, souměrnými údy a ztepilým
vzrůstem‘; jako svět, pod jehož modrou oblohou a zlatým sluncem žil
národ svobodný a volný. Klid zašlé kultury, na níž spočíval odlesk jižního
slunce, tak jako se ve světovém názoru řeckém zrcadlila modrá klenba
jižní, to byl přístav, do něhož veplul Tyrš, hnán tolika bouřemi životními:
tam našel klid a mír, ale také sílu k životu a práci na místě, kam ho osud
postavil.“ 11 Životopiscovo líčení se jeví dnešnímu vkusu jako přes míru
barvité, leč věcné podání Jaroslava Ludvíkovského je s to pochybnosti
přinejmenším ztlumit: klasický filolog znamenité pověsti upřel pozornost
k tomu, že nejzávažnější podněty, rozhodné pro Tyršův duševní vývoj,
dala chlapci tehdejší gymnazijní výuka, založená z velké míry na studiu
klasických jazyků. 12
Čím chtěl patnáctiletý Jan Neruda přispět ke kvasu revolučních dějů
posledních čtyřicátých let, o tom vypovídá úsměvná povídka fejetonního
ražení Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko
19