Ukázka z knihy

žily pro přípravu budoucích vysokoškoláků. Z malostranského gymnázia
tak přešel do Akademického (neboli staroměstského) v Klementinu,
které platilo v Čechách za elitní, neboť bylo jako nejstarší v zemi zřízeno
při univerzitě. Rok nato, ve spojitosti se školskou reformou hraběte Lea
Thuna, byla filozofická studia zrušena a zřízena osmitřídní gymnázia.
Tyrš se tudíž po roce ocitl v oktávě a ve dnech 8.–12. října 1850 zde vykonal
maturitní zkoušku, ve které výtečně obstál. 16
Krátce před svatbou poslal Tyrš své nastávající, Renátě Fügnerové,
podobenku z dětství. Když se ho ptala, kdo a kde ho zobrazil, odpověděl
bezradně: „Nevím, nikdy se mnou o mém dětství nikdo nehovořil. Otce
vůbec nepamatuji, i matku málo […].“ Sama k tomu pak dodávala, že ani
z dětských, ani ze studentských let neměl žádné doklady jako vysvědčení,
sešity či dopisy, „nic, co by mělo vztah k životu nebo k učení“. 17 I to
málo, co víme o raném údobí jeho života, snad dovoluje soudit, že se mu
v mysli utvářel jakýsi ideální svět vnitřní síly kombinované s krásou, kam
se uchyloval před vnějším světem hořkosti a osamocenosti, v němž mu
bylo dáno posud žít. Velmi dobrý prospěch, hlavně v klasických jazycích,
i (pravděpodobně) jen trpná účast v dějích revolučního roku vypovídají
o přičinlivém a pilném studentu, spíše zamlklém, libujícím si v ústraní,
které mu zajisté umožňovalo nořit se do vlastních snů, ale zároveň poskytovalo
prostor k přemýšlení o všem, co kolem sebe pozoroval. Cestu do
míst ozbrojených střetů o svatodušních bouřích nenašel – ostatně ji snad
ani nehledal – možná právě proto, že v dětství mu bylo tolikrát až příliš
zblízka pohlédnout do tváře smrti. Z toho, jaký byl jeho vnitřní svět, se
nikdy nevyznal. Ale již nejvěrohodnější Tyršův životopisec, brněnský Ladislav
Jandásek, shledával v charakteristice bytostného ustrojení malíře
Jaroslava Čermáka, jak ji Tyrš podal ve své zevrubné studii o něm, zároveň
i výpověď o vlastní osobě. Umělcova povaha, čteme tam totiž, „nebyla
společenskou v běžném srozumu slova toho. Vyvíjelať se tímto směrem
již za dob zcela mladistvých. Dlouhá nemoc, odloučenost od her a zábav
druhů věkem mu rovných zvykala již od mládí mladého Čermáka samotě,
uzavřenosti, životu vnitřnímu, zesílila tuto stránku zvláštní, aniž by ji
byla snad jedině vytvořila; bylť to jeden ze základních rysů celé povahy
jeho. Jak každý člověk uvnitř bohatý snesl, ba miloval téměř samotu;
svou radost a ještě více svůj žal dovedl nésti sám.“ 18
Univerzitní léta si Tyrš připomínal málokdy, svědčila jeho budoucí
žena. Pravděpodobně spíše vyprávěl o tom, jak se dostal k pěstování
tělocviku. Pravděpodobně nebyl z těch, kdo od časného mládí neúchylně
směřovali k vytouženému povolání. 19 Na strýcovu radu, jak rozumíme
21