Ukázka z knihy

yl by v plném právu; poněvadž ale bude trvat ještě několik tisíc let, že
je v něm pesimismus aspoň tak nemístný jako nejsvrchovanější optimismus.
[…] Já nevěřím v nemožnosti, ale víru v nejlepší možnost si vzíti
nedám.“ 74 Podlipská si obsah tohoto psaní nenechala pro sebe, pověděla
o něm Tyršovi a rozmluvu s ním pak tlumočila Krásnohorské v dopise,
v němž vystupoval Tyrš jako „pesimista“. Eliška je tedy optimistka ptal
prý se, a když mu vyložila její názor, trval na tom, že neodpovídá skutečnosti.
„Vesměs je člověk zlý a sobecký a zůstane navěky,“ řekl mezi jiným.
Ona namítala, že pokrok je obecný. Nesouhlasil: „Ano, my jsme dál, my
pokračujeme. Ale považte si, kam nás to povede Sociální otázka hýbe
se, je za dveřmi, přijde čas, kdy nebude chtít nikdo těžkou práci, jindy
otrokům příslušící, konati. Nenastanou pak obraty takové, že zahyne
všecko vzdělání“ Debata pokračovala. Tyrš poukazoval na hrozbu přelidnění.
Proti tomu nenašla Podlipská argument. Jediné, v čem se shodli –
že války v budoucnu přestanou. 75 (Na to, co přinese dvacáté století, byl
i Tyršův pesimismus krátký!) Buď jak buď, je dostatek důvodů litovat, že
z knižního vydání jediné jeho studie o Arthuru Schopenhauerovi bůhvíproč
sešlo. Nebýt toho, právem by mu – vedle Františka Čupra – náleželo
prvenství ve výkladu Schopenhauerova učení pro české vzdělance.
Když se profesor Jan Evangelista Purkyně vrátil v dubnu 1850
z Vratislavi natrvalo do Prahy, zřídil v druhém patře domu ve Spálené
ulici 74 fyziologický ústav, druhý na světě, po pařížském. 76 Ve společné
domácnosti s ním žilo několik „adoptovaných synů“, studentů a sirotků,
z nichž vedle Ladislava Čelakovského, básníkova syna, kterého se ujal
po otcově smrti, bývá jmenován oblíbený žák a soukromý asistent Julius
von Sachs. Právě za ním, svým vrstevníkem, přivedl Tyrše zájem o přírodní
vědy. Od kdy ho v Purkyňově ústavu navštěvoval, nevíme, snad již
od toho času, kdy ukončil univerzitní studia; jisté je pouze to, že se v létě
1857 znali, jak dokládají Zákrejsovy vzpomínky. 77 Rok nato se Sachs
stal docentem fyziologie rostlin na filozofické fakultě pražské univerzity,
po dvou semestrech odešel na lesnickou akademii v saském Tharandtu
a později proslul jako vyhlášený profesor svého oboru na univerzitách
ve Freiburgu a Würzburgu. Potom co Tyrš odjel do Nového Jáchymova
a Sachs opustil Prahu, si vyměnili několik německy psaných listů. 78
Měli k sobě blízko nejen věkem, ale též duševním naladěním i zájmem
o přírodní vědy a filozofii. Pravé přátelství mezi nimi asi nevzniklo, ale
sdíleli některé filozofické názory a Sachs, trpící hmotným nedostatkem
35