Ukázka z knihy

z nich, správce statku v jazykově českém území, pravděpodobně ovládal
obě zemské řeči, zatímco o druhém bychom si troufli povědět, že byl pravý
Prager, ba Kleinseitner (analogicky k Budweiser, Teplitzer, Pilsner apod.),
který mluvil česky – tak jako Fügnerův otec – asi jen „po pražsku“, tou
příšernou směskou obou hovorových jazyků; s jeho dcerou Jenny Tyrš
mluvil a psal si vždy německy. Na základě archivního výzkumu v Českých
Budějovicích dovozuje americký historik Jeremy King, že zdejší Češi
a Němci se „vynořili“ z Budweiserů, nikoliv z těch, kteří předtím mluvili
buď česky, nebo německy. Dvojjazyčný, bietnický charakter budějovických
obyvatel podle něho ukazuje, že etnicita, stejně jako nacionalita, se
z velké části utvořila během devatenáctého století. 116 Máme za to, že tento
vzorec je platný i pro Tyršovu čechizaci.
Na její odvrácené straně stojí otázka: proč se vyvíjel právě tímto směrem,
který neodpovídal tomu, z čeho vyšel Vysvětlení, že „nebyl dost
silný, aby vynikl na ‚německém‘ hřišti“, 117 se jeví jako nepřípadné, ba
pokleslé, i poukazujeme spíše na Tyršovu nezakotvenost v německém
jazykovém prostředí. Hledáme-li etapy jeho počešťování, první najdeme
v Kropáčově Vrutici a v Stránově, kde se pohyboval mezi českými dětmi,
chodil do české školy, případně ho učil český farář. Pak přišel rok 1848,
o němž měla Renáta Tyršová za jisté, že v něm „utvrdil české vědomí“. 118
Vycházela bezpochyby ze svědectví samotného Tyrše, za které Ladislav
Jandásek pokládal jeho výklad, čím revoluční dějství toho roku ovlivnilo
národní uvědomění malíře Jaroslava Čermáka: „Nezapomenutelný rok
tento s tím čistým zápalem pro svobodu a národnost, se zápalem, jaký
nikdy více v té míře už se nevrátil, zůstavil hluboké stopy ve všech myslích
povznešenějších, a Čermák prožil jej se vším nadšením jinošským. Že
rok ten spatřil, to učinilo z něho, jak z mnohého z nás, Čecha a Slovana
plně uvědomělého […].“ 119 A tak zatímco u většiny Němců se v tom roce
sympatie k Čechům vytrácely, protože se obávali české majorizace, směřování
šestnáctiletého Tyrše k jazykovému češství zaznamenalo důkladný
posun. Životopisec Jandásek to několikrát opakoval, jako by chtěl sám
sebe přesvědčit, že se tak opravdu stalo, a oprávněně jej přisoudil rozhodnému
vlivu školního prostředí. 120
Do téhle „revoluční“ etapy Tyršovy čechizace totiž jednoznačně patří
přestup s devíti „nejhorlivějšími českými kolegy“ 121 na Akademické gymnázium.
Nezastihl už Josefa Jungmanna, který se vzdal úřadu prefekta
před čtyřmi lety a nedávno zemřel. Zato krátce předtím, než Tyrš maturoval,
se zde stala čeština nakrátko vyučovací řečí a Václav Kliment
Klicpera, uznávaný dramatik, který na tomto ústavu působil od roku
45