Ukázka z knihy

8. Vilemína Bartelmusová
sovi si Tyrše vážili, i když ho vypláceli Štěpánkovým prostřednictvím;
mezi oběma vychovateli tak občas propukaly neshody, ale vztah k rodině
to nikterak neovlivnilo. Tyrš u ní působil – s přihlédnutím k výpovědi
Pavly, nejstarší z dětí, v čase Tyršova příchodu už osmnáctileté – tři roky. 59
Starší syny, Emila a Roberta, dovedl k maturitě, druhého ke vstupu na
polytechniku. (O výchovu mladších, Ludvíka a Eduarda, se staral Štěpánek.)
Vyučovacím jazykem mu byla někdy čeština, jindy němčina. Jejich
výchovu založil prakticky, na harmonii tělesného a duševního rozvoje, jak
to poznával u starých Řeků. Ke cvičením v kroužku „řecké gymnastiky“
na zdravém vzduchu zval i místní chlapce. Jen to mu vadilo, že při cvičení
musel používat německé názvosloví, a pravděpodobně už tehdy hledal
českou náhradu, k níž počal sbírat materiál, ponejvíce vyhledáváním
vhodných výrazů v Jungmannově Slovníku z Fügnerovy knihovny; 60
výpisky si pořizoval na rub losů z loterie ve prospěch Zdeňky Havlíčkové.
U Bartelmusů citlivě vnímal ušlechtilé prostředí kultivované a nanejvýš
pohostinné rodiny, zámožné, leč nelibující si v přepychu. Středem tu
byla paní Vilemína, o hodně mladší než její muž, jemná a vzdělaná dáma,
29