Tvar 16/2010

výtvarné uměnígrassův nejen zvířecí bestiářAleš KnappLaureát Nobelovy ceny za literaturu z roku 1999 Günter Grass je v jedné osoběspisovatelem i výtvarníkem. Kresby na obálkách jeho knih – i těch, které vycházejív překladu do cizích jazyků včetně češtiny v nakladatelství Atlantis – jsou právě odsamotného Güntera Grasse. Na výstavách se ale s Grassovou výtvarnou tvorbousetkáváme zřídkakdy.Centrum Friedricha Dürrenmatta ve švýcarskémNeuchatelu připravilo do 12. zářípozoruhodnou expozici, kterou jsem navštívil,a tak se mohu podělit o několik postřehůk zamyšlení nad tvorbou Güntera Grassejako výtvarníka.Švýcarský dramatik a prozaik FriedrichDürrenmatt – jehož centrum bylo vybudovánopřed rovnými deseti lety tak, že architektMario Botta zdařilým způsobem rozšířilDürrenmattův dům nad městem s krásnýmvýhledem na Neuchatelské jezero (Neuchatelse nachází několik desítek kilometrůjižně od Basileje) – byl, podobně jako Grass,vedle své literární a divadelní tvorby i zdatnýmvýtvarníkem. Sžíravě padnoucí jsoutřeba Dürrenmattovy karikatury, které bylyv Dürrenmattově centru vystaveny nedávno.Návštěvník tu může kdykoli vhlédnout i domístnůstky WC, již si autor v domě vyzdobilmalbami postav ze svých divadelních hera pojmenoval ji Sixtinská kaple.Jedním z hlavních úkolů Dürrenmattovacentra, které k 10. výročí svého vznikuzahájilo retrospektivu o životě a díle věhlasnéhošvýcarského divadelníka, spisovatelea malíře, je poukazovat na vztah a vzájemnépůsobení textů a obrazů, výtvarnéhoumění a literatury. Výstava Grassovyvýtvarné tvorby byla nazvána příznačně:Günter Grass – bestiář. Připomeneme si, coznáme z Grassových výtvarných doprovodůk jeho knihám. Odpovídá to jejich názvům,jelikož i Grassova literární díla jsou jakýmsi„bestiářem“ čili zvěřincem. Potkanka ze stejnojmennéhorománu, žába z prózy s německýmnázvem Unkenrufe, což znamená totéž,co u nás sýčkování, přeložena do češtinypod názvem Žabí lamento. Anebo Der ButtnekrologyOdešli dva přátelébulharské literatury…Letošní rok kosí v literárních (převážněmužských) řadách dost hojně. Mnohé z nástyto ztráty zasahují nejen umělecky. Mne setakto dotkla smrt Vladimíra Justla (1928–2010) a Ludvíka Kundery (1920–2010),mám-li to brát chronologicky. Nebyli bulharistyv pravém slova smyslu, šlo však o přátelebulharské literatury a bulharských literátů.A byli také přáteli mého otce, jehož prostřednictvímjsem měla štěstí poznat je i já.Vladimír Justl byl bulharské literatuřepříznivě nakloněn v rámci svého působeníjak ve Viole, tak v Odeonu. Ač jsem o němslýchala od rodičů už v době svého brněnskéhomládí, osobně jsme se setkali až napočátku osmdesátých let, a to právě na půděBulharského kulturního střediska v Praze.Když jsem pak začala o téměř dvacet letpozději připravovat v Národní knihovně čijinde bulharské literární večery či knižníprezentace, Vladimír Justl mi vždy ochotněporadil. Z rukávu sypal kontakty na takovéherce jako například Jaroslava Adamová čiBořivoj Navrátil. A z jeho podnětu vzniklmimo jiné i pořad sestavený ze současnýchbulharských povídek, který se svými žáky,posluchači herecké školy, nastudovala jehožena Marta.Vladimír Justl však přispěl k česko-bulharskýmliterárním vztahům předevšímjako náš nejvýznamnější holanovský badatel.Přední bulharský básník a překladatelčeské poezie Vaťo Rakovski (1925–2008) sipo přetlumočení Bieblových, Wolkerových,Seifertových, Nezvalových a Halasovýchtvar 16/10/10(Platýz) či příslušný živočich z prózy Aus demTagebuch einer Schnecke (Z deníku šneka).Upozornit na Grassovu výtvarnou tvorbuje neobyčejně záslužné. O to víc, že GünterGrass je rovněž jako výtvarník skutečnýmprofesionálem. Letos třiaosmdesátiletýspisovatel vystudoval sochařství a grafikuna Výtvarné akademii v Düsseldorfu.A jenom vzhledem ke svým enormním literárnímúspěchům stojí – zcela neprávem– coby výtvarný umělec v pozadí. KurátořiGrassova výtvarného bestiáře, vystavenéhov Dürrenmattově centru a zahrnujícíhoi umělcovy autoportréty, nezapomněliovšem ani na nejproslulejší bytost z Grassovyliterárně-výtvarné tvorby. Na bytost,která sice není v pravém slova smyslu zvířetem,do jakéhosi lidského zvěřince, lidskéhobestiáře, ale nepochybně patří: naOskara Matzeratha z Grassova prvního,nejproslulejšího románu Plechový bubínek.Oskar Matzerath, dítě, které odmítlo růsta dospívat, není podle vyjádření samotnéhoautora rošťákem, nasvěcujícím zlo okolníhosvěta, jak by se mohlo zdát vzhledemk tomu, že Plechový bubínek bývá charakterizovánjako román „pikareskní“ a španělskývýraz „pícaro“ znamená cosi jako šibal,rošťák, darebák. Podle Grassova vlastníhovyjádření v obsáhlém knižním rozhovorus literárním redaktorem Harro Zimmermannemztělesňuje Oskar Matzerath syntézuzla a dětskosti, „infantility a bestiality“.Oskarova perspektiva není rošťácká, nenítakzvaně žabí. Není dětským pohledemzespodu, nýbrž podle Güntera Grasse jepohledem z místa těsně nad výškou deskystolu. Oskar Matzerath je věčným dítětemv podobě skřeta něco přes metr velkého, severšů troufnul i na Vladimíra Holana a zavýbor z jeho poezie nazvaný Noc s Hamletemmu Svaz bulharských spisovatelů udělil roku1990 cenu za nejlepší knihu roku. V rozhovorupro Lidové noviny z 15. 6. 2000 k tomuříká: „K překládání Vladimíra Holana, jehožpoezie mě fascinovala, jsem dlouhou dobu sbíralodvahu. Zatímco poezie dříve jmenovanýchbásníků se mi překládala lehce a jakoby sama,na Holanovi jsem pracoval řadu let… Holanv té době už nežil, ale velmi cennou pomoc jakpři výběru veršů, tak při vlastním překládáními poskytl Holanův editor a velký znalec jehodíla Vladimír Justl.“Vladimíra Justla jsem viděla naposled naletošním Festivalu spisovatelů Praha. Sršelvtipem jako vždy. Smuteční oznámení o jehoúmrtí 18. června mne tedy smutně překvapiloa zaskočilo. Pražská kulturní obec ses ním rozloučila na zádušní mši v kosteleNejsvětějšího Salvátora o deset dní později.Mši sloužil P. Tomáš Halík, koncelebrovalJustlův spolužák z Arcibiskupského gymnáziaP. Jaroslav Ptáček. Panovalo na ten měsícaž nepříjemné vedro, v chrámových lavicíchvšak nebylo volného místečka…Ludvíka Kunderu a jeho rodinu jsem osobněpoznala mnohem dříve, a když jsem studovalana brněnské Masarykově univerzitěbulharistiku, věnoval mi vzácný dar– dosud nepřekonaný a nesehnatelný Bulharsko-českýslovník Karla Hory. Přišel mitehdy poštou s Kunderovými slovy, že slovníkymají být tam, kde jsou nejvíc potřeba:k užitku, ku prospěchu. Byla to skromnost– vždyť Ludvík Kundera, ač proslul předevšímsvými překlady z německé a francouz­ské literatury, překládal i bulharskou poezii,byť na podkladě podstročniků a ve spoluprácis filology.Loni o prázdninách se mi pan Kunderaozval v souvislosti s připravovaným výboremz básnických překladů Kolkolem, kterývyjde jako 12. svazek Spisů L. K. v nakladatelstvíAtlantis. Psal medailonky k jednotlivýmautorům a šlo o podrobnější informaceo bulharském germanistovi a básníkovi,jednom z nejdůslednějších bulharských přívržencůvolného verše Dimitru Dublevovi(1927–1988). V letošním roce mě ve věcidohledání originálů oslovilo přímo nakladatelství,pan Kundera byl už nemocen, a takjsem měla možnost seznámit se s jeho zdařilýmipřeklady. Vedle Dubleva jsou do výboruzařazeni stěžejní bulharští básníci Geo Milev(1895–1925) a Nikola Vapcarov (1909–1942). Nelehký úkol na sebe Kundera vzalpředevším přetlumočením Milevovy poemyZáří, kterou básník strhující, sugestivní formou,mnohdy blízkou postupům impresionismua futurismu, reagoval na protifašistickézářijové povstání z roku 1923.Sotva jsem rešerši pro nakladatelstvídokončila, přišla zpráva o Kunderově úmrtí17. srpna. Do obřadní síně brněnskéhokrematoria dorazily o šest dní později opětdavy lidí a zase panovalo vedro…Jak skončit nepateticky? Vladimír Justlměl jako motto na smutečním oznámeníúryvek z Holana: „… Tak také se pochybuje,že by některá hvězda mezi tolika jinými hvězdamimohla být výjimkou. A ona jí je…“ LudvíkKundera a Vladimír Justl (ale i Vaťo Rakovskiči Dimităr Dublev) jimi jsou…Ivana Srbkovázakrnělým, neexistujícím krkem a sivomodrýmakulatýma očima. Je to skřet, jenž máuž v nedospělém věku jasno a odmítá růst,dospívat a stárnout. A právě onu syntézuzla a dětskosti, onu Grassem zdůrazňovanousyntézu infantility a bestiality, podlemého soudu režisér Volker Schlöndorff vestejnojmenném filmu ve srovnání s literárnípředlohou nepostihl. Mást může rovněžto, že čepice malíře pokojů poskládanánejspíš z Rudého práva, jíž smeká tuzemskýtelevizní Večerníček s průpovídkou „Dobrývečer“, působí jako okopírovaná z výtvarnéhodoprovodu románu Plechový bubínekz roku 1959 a nutí nás, abychom typ OskaraMatzeratha vnímali coby neškodného, basympatického klučinu. Což je ovšem naprostov rozporu s poselstvím Grassova románu.Stanovisko k infantilním mediálním uspávačkámvyjadřuje Günter Grass v knize Méstoletí, v níž píše o začátcích rozhlasovéhovysílání v Německu. Ani v útlém věku semu vůbec nezamlouvaly ony „figurky z vysílánína dobrou noc, horliví to předchůdci pozdějšíchtelevizních hvězd, které se na Východěi Západě jmenují »Večerníčkové«“.Více než 70 výtvarných děl GünteraGrasse včetně několika skulptur, kterévystavilo Centrum Friedricha Dürrenmatta,motivuje ke kladení otázek typu: Jste vícespisovatelem, nebo výtvarníkem? Ve švýcarskémfrankofonním deníku Le TempsGrass odpověděl: „Otázce rozumím perfektněa považuju ji za směšnou.“ Směšnou, jelikožmezi literaturou a výtvarnem existuje přirozenépojítko: „Píšící kreslíř je ten, kdo při psaníi kreslení používá tentýž inkoust.“ Už jako dítěvlastnil Günter Grass ilustrovanou encyklopediizvířat, která ho fascinovala. Obálkysvých knih vytváří zásadně sám. Dobře dělá,jelikož nakladatelství leckdy napáchají, i cose grafické úpravy týče, příšerné věci.Pro Friedricha Dürrenmatta bylo malování,jak sám prohlásil, pokračovánímpísemného projevu tam, kde se mu nedostávaloslov a nevěděl, jak dál. Günter Grassje ve svých textech, čteme-li je v originálenebo v kvalitních překladech Hanuše Karlacha,skvělým kreslířem. A jelikož, jak napsalv knize Mé století, věří „jen tomu, co se dánakreslit“, vypravil se výtvarně zachytit zničenélesy na hranicích Česka a východníhoNěmecka a má o ně stejnou starost, jakoumá o přírodu zničenou po roce 1968 ruskýmiokupanty předčasně zemřelá německypíšící česká spisovatelka Libuše Moníková.V románu Širé pole vykreslil GünterGrass z lidského bestiáře figurku, dnemi nocí zavěšenou sledovanému objektuv patách: politického špicla, jehož charakteristikuHanuš Karlach překládá padnoucímvýrazem vednevnocistín. Günter Grassje kreslířem tak skvělým, že se při lektuřetéto „jazykokresby“ rozličných mořskýchi pozemských potvůrek a potvor udělalopřed několika lety kritikovi Jiřímu Peňásovinevolno a jeden svůj sloupek v časopiseTýden nazval s odporem Grassova žoužel.Grass je kreslířem tak skvělým, že někdo jezvědav, a jiný má, jak vidět, hrůzu z toho,jak by dopadl, pokud by i jeho Günter Grassvýtvarně zvěčnil ve svém „bestiáři“.Tento příspěvek, vysílaný 11. 9. 2010stanicí ČRo3–Vltava ve Víkendové přílozev neautorizované podobě, jsem pro Tvarupravil, rozšířil a zachoval v něm pasáž, kteránebyla odvysílána: o „Grassově žouželi“.inzerceříjen1. pá / Louis a Louisa // D. Gieselmann, K. Schumacher / režie J. Nvota3. ne / Dva chuDáci Rumuni, co mLuvějpoLsky v aNGličtiNě S čeSKými titulKy/ a coupLe of pooR poLish-speakingRomanians iN eNGliSh withCzeCh SubtitleS / D. maslowska / D. Peimer4. po / ubu se baví / režie J. havelka6. st / jeDen Den / arnošt Goldflam / DeRniéRa8. pá / Next wave / host9. so / maleNKa / eK / 15.00/ bLanche a maRie / P. O. enquist/ režie J. Nebeský10. ne / čeSKá POrNOGrafie / host11. po / cesta hořícího muže/ K. mcallister / režie m. záchenská12. út / Louis a Louisa // D. Gieselmann, K. Schumacher / režie J. Nvota13. st / Dva chuDáci Rumuni, co mLuvějpoLsky v aNGličtiNě S čeSKými titulKy/ a coupLe of pooR poLish-speakingRomanians iN eNGliSh withCzeCh SubtitleS / D. maslowska / D. Peimer14. čt / taRtuffe games/ Pan molière a kolektiv / režie J. frič15. pá / pískoviště/ m. walczak / režie J. Pokorný / eK16. so / POháDKa z KerKONOš / eK/ spací vaDy / 19.00 veřejná generálka18. po / spací vaDy / pRemiéRa/ radka Denemarková / režie Slobodanka radun21. čt / a tančit! / f. Kater / režie Jo-anna hamann23. so / pLatonov je DaRebák!/ a. P. čechov / režie J. Pokorný25. po / spací vaDy / radka Denemarková/ režie Slobodanka radun27. st / kompLic / f. Dürrenmatt / režie D. Czesany28. čt / nebe nepřijímá/ projekt Centra současné dramatiky29. pá / saRabanDa / i. bergman / režie J. Pokorný30. so / spací vaDy // radka Denemarková / režie Slobodanka radun31. ne / JiříKOvO viDěNí / J. K. tyl / hostPokladna otevřena po – pá od 14 do 20 h. • tel: 222 868 868rezervace e-mailem: pokladna@nazabradli.cz •www.nazabradli.cz • anenské nám. 5 • 115 33 Praha 1 •začátky představení v 19.OO, není-li uvedeno jinak.