Tvar 16/2010

NEJSKROMNĚJŠÍ UMĚLCI„O slušnou odměnu bude pečováno...“,Ekonomické souvislosti spisovatelsképrofese v české kultuře 19. a 20. stoletíK vydání připravili Tomáš Breň a PavelJanáčekÚČL AV, Praha 2009Carl Spitzweg (1808–1885), Chudý básník; obraz použitý na obálce knihy „O slušnou odměnu...“Reprodukce z obálky knihy, obraz CarlaSpitzwega Chudý básník, zobrazuje prozaickynuzné okolnosti doprovázející vznik básnickéhotextu. Karikaturní náboj malby z předminuléhostoletí v kombinaci s titulem publikacecitujícím z příslibu almanachu Vesnaz roku 1837 – oboje vytváří poněkud klamnýdojem, že literáti strádali chudobou pouzekdysi. Nicméně čtenáři, kteří knihu vezmoudo ruky, bezpochyby nebudou žádní literárnínaivkové vzhlížející k Vieweghovi cobysvému příkladu – doufajíce, že po náčrtuněkolika zábavných děl se domohou slušnéstředostavovské existence. Takže má obavaz případné kruté deziluze vzešlé ze samotnéčetby knihy je poněkud lichá. Přesto patnáctstudií – započítávám i obsažný úvodeditora a spoluautora Pavla Janáčka – zanecháváve čtenářově vědomí sedlinu hořkosti,která by pohodlně mohla naleptávat našenárodní sebevědomí pravidelně vybuzovanéběhem všelijakých mistrovství a olympiád čidokonce předsednictví. To, o co totiž v knizeběží, jsou ekonomické souvislosti literárnítvorby od počátku devatenáctého století ažk dnešku. A čtenář má nakonec skoro pocit,že za těch dvě stě let existence moderní českéliteratury stojíme stále na počátku.V úvodu knihy Pavel Janáček nastiňujeperspektivy současného diskurzu k tomutotématu – od chápání literatury coby artiklu„symbolické hodnoty“ dle sociologa DanielaBella přes vztažení ekonomického faktoruk recepci literatury Williama Charvata ažpo například poměrně komplexní rozvrženísměrů zájmu dle Gregoryho P. La Blanca. Tenrozlišuje literární zpracovaní ekonomickýchteorií v jednotlivých dílech, literární analýzuekonomických textů – např. ekonomickémetafory apod., literaturu jako produkcisymbolických významů, ale i přímočaré vnímánízměn v literární produkci v souvislostis knihou coby předmětem obchodu. Nicméněcitována je i skeptická Elizabeth Hewittová,která považuje pronikání ekonomie a literárnívědy za „manželství“, která patří mezi„interdisciplinárními spojeními“ k těm „nejdivočejším.“Právě tato citace zastřešujejisté rozpaky nad pragmatickými otázkamisměřujícími k něčemu tak vznešenému, jakoje literární tvorba, v naší tradici navíc spojovanás národně-obrozeneckou službou.Tabuizovat ekonomickou stránku literaturyale z velké části mohlo i její ideologickésevření během minulého režimu, stejně jakojeho kocourkovské popírání přirozených ekonomickýchvazeb ve všech oblastech života– pohříchu i v samotné ekonomice. V českéliterárněvědné tradici má tedy tento souborstudií jistou pionýrskou hodnotu, i protoje ale většina příspěvků založena právě naprimární ekonomické podmínce – dostatkuprostředků autora pro vlastní tvorbu.Chronologicky řazené studie uvozujeMichael Wörgebauer se svým historickýmexkurzem do konce 18. století a první vlnytriviálních románů – studie je příznačnápečlivým vztažením fenoménu k dobovémukontextu – cenzuře, existenci početněmohutnějšího německého čtenářstva, kulturně-geografickýmpoměrů i odlišnému chápánírole čtenáře. Claire Mádlová pokračujeve své studii záběrem na publikační strategieučeneckých textů v téže době. Následujepohled Lenky Kusákové do korespondencemezi nakladateli a autory v první polovině19. století. Ze studie vysvítá problém, kterýdo jisté míry – navzdory úspěšnému završeníjazykového obrození – řešíme dodnes:omezený trh. První tři desetiletí byla navícpoznamenána dobově příznačnou heroizacípsaní v češtině, doprovázenou morálnímodsudkem braní „honorárů“ (čili jako Němcihledící jen zisku). Autorka zpracovává i obratv tomto postoji, do kterého s postupnýmupevňováním kulturních vazeb začínají stálevíce pronikat i finanční nároky ze stranyautorů. Následují tři studie, které přecházejíod otázek směřovaných ke komplexnímuzkoumání vydavatelské praxe k jednotlivýmspisovatelům. Máchovské mystériumjitří Marek Přibil poukázáním na skromnýMáchův původ, jeho příležitostně nákladnýživotní styl a hledáním tajemného mecenáše,kterým zřejmě nakonec nebyl Alois Klar. Jednímz nejinspirativnějších příspěvků je textDagmar Mocné a její pohled na ekonomickýtlak, pod nímž Jan Neruda vytvořil Povídkymalostranské. Literatura je zde vnímána jakovýsledek mnohoznačného procesu, překračujícíidealizovaně abstrahované romanticképojetí díla coby gesta nad-přízemního génia.Výjimkou mezi strádajícími autory se zabývalaDita Křišťanová – Juliem Zeyerem. Vesvém příspěvku si všímá aspektu autorskémimoliterární sebestylizace. Zeyer je jakýmsičeským proto-dandym, volný průchod dávásvé sběratelské a knihomolské vášni, jakoi cestování. Studii by nicméně prohloubilotěsnější sepětí Zeyerových nákupů s jeholiteraturou, což by mohlo odhalit zajímavékonsekvence v literatuře s tradicí „chudéhobásníka“. Studie Marka Krejčího věnovanákulturní politice první poloviny dvacátéhostoletí vzbuzuje neveselé analogie se současností– od hledání ministra kultury po nedostatekčtenářských elit. Vynikající je příspěvekJitky Bednářové, který je z velké částipsychologickým portrétem svérázné mecenášskéindividuality a zároveň velmi sugestivnímnahlédnutím do „komunity“ katolickýchautorů. Jako mírně suchopárné místo knihyse jeví naopak příspěvek Blanky Hemelíkové,která opravdu důkladně popisuje distribucifinančních prostředků v České akademiicísaře Františka Josefa pro vědy, slovesnosta umění. Stručnost zamrzí naopak u MartinaMachovce – poměry v undergroundovéliteratuře by si zasloužily zevrubnější pohleddo své „pataekonomiky“, trvající předevšímna prodělečnosti coby ochraně před nařčenímz nedovoleného podnikání. Poněkudbezděčně vyznívá příspěvek Michala Jarešeohledně autorských honorářů ve vzpomínkáchnakladatelů. Snad pro úplnost doplňujeliterárněvědné studie Jiří Srstka stručnýmnástinem autorskoprávní problematikyv současnosti a jistou výpovědní hodnotuzachovává i výběrově otištěný dotazník,který je výsledkem studentského projektu(Lenka Cesneková, Eva Košinská, Jan Pišna).Ani závěrečná studie Pavla Janáčka, kteráaplikuje na české literární dějiny kvantitativněstatistický experiment RaymondaWilliamse, svými grafy srovnávající materiálnízázemí anglického a českého literátstvačtenáři nepřináší cosi jako uspokojení nadkulturní vyspělostí. Naopak. Celkově je publikace„O slušnou odměnu bude pečováno...“,přes mírné výhrady, chvályhodným počinems vyrovnanou kvalitou příspěvků, který otevíráoblast bádání pro další reflexe jak našízanedbané kulturní politiky, tak pro literárněvědnévýboje. A nakonec si třeba literárníinterpreti příští generace vezmou na paškáli ekonomickou tropiku.Eva KlíčováCHCI DO SVÉ BOUDYPetr Koťátko: Wormsův světIlustrace Eva KoťátkováDruhé město, Brno 2009Dobrodružný a strašidelný příběh dvoukluků se dá vnímat i jako podobenstvío totalitě a o možnostech jednotlivců ji nejenpřežít, ale vzdorovat jí, vymanit se z jejíhovlivu. Autor nás zavede do bizarního světaplného podivných bytostí, rostlin i nerostů,které bývaly kdysi lidmi… Tuhle zdeformovanou,převážně umělou krajinu nebospíš její snovou dimenzi zásvětních prostornám přibližuje ilustrátorka, která nás v nísvými pérovkami málem uvězní. Obrázkymají v sobě pochmurnost a zdání starobylostia vzbuzují ve čtenáři pocit tajemnosti,některé z nich až bezútěšnosti – je to trochudeformace, jak ji někdy spatříme vezlém snu… přesto je v nich cosi slitovnéhovůči zobrazeným postavám, které ve svémreálném životě (o němž nám autor rovněžvypráví) téměř žádnou účast či pochopenínezažily. Všichni obyvatelé tohoto záhadnéhokraje plní své úlohy v souladu s představamisvého vůdce Wormse (kteréhonikdy nespatří), dokud dostávají v jídlekapky klamu, poslušnosti a podrobivosti.Zprvu latentní revolta se zvolna rozvíjív myslích hlavních postav, odhodlání zrajea ve chvíli, kdy kulminuje v otevřený odpor,jsou všichni, již se vůči krutému Wormsovusvětu postavili, vystaveni těžkýmabstinenčním příznakům, neboť vše dosudfungovalo na základě „Wormsových kapek“,bez nichž se tenhle přízračný svět rychlerozpadá. Hrozí ovšem, že rozpad postihnei jeho obyvatele. Někteří z nich už na svůjdřívější život zapomněli a raději by zůstalistromem, vlkem, honicím psem či příšerouv močále…Autor předložil čtenářům dvě předmluvy –pro děti i pro dospělé. Za jeho slovy můžemevytušit přání, abychom se na chvíli zastavilia zpozorněli – i svým stylem vyprávění náschce lehce zpomalit. Místy je vyprávění trochupopisné, vysvětlující, vrací se k předchozímu,připojuje poznámky „pod čarou“,aby si čtenáři připomněli některou z postavnebo událostí. Popisnost a pomalé tempo jeovšem součástí autorova konceptu, pokoušíse vnímání čtenářů, především dětských,tím zpomalením prohloubit, což lze v časezávratného tempa obrazů a dějů, které nanás útočí z médií (včetně internetu, počítačovýchher, mobilů, akčních filmů atd.), brátjako nezbytné, ačkoli účinky tohoto záměruse nedají změřit.Dva třináctiletí kluci, hrdinové příběhu,jsou iniciátory revolty proti obludnosti„Wormsovy nové přírody“, k níž se připojívětšina „bývalých lidí“. V některýchz nich však natolik převládla příslušnostk „novému uspořádání“, že je pro ně velmitěžké se od něj odpoutat a vrátit se ke svépůvodní podobě – například bývalý Wormsůvpes, jenž si je vědom toho, že je „už zase“člověk, přesto touží vrátit se do „své boudičky“(a není sám).Obrazy, odkazy (např. na Franze Kafku,jak se již autor zmínil v jednom rozhovoruo své knížce), náznaky, symboly… a analogie.Dětský čtenář asi pocítí úlevu, kdyžse zajatci Wormsova světa vracejí do tohosvého… Dospělému však poněkud zatrne,protože si nemůže být jist, že oba světyjsou v reálném životě spolehlivě ohraničenya odděleny. Co když se prostupují…Pokud Petr Koťátko dosud nenašel odpověďna otázku z předmluvy (pro koho taknížka je, zda je vůbec dětská), tak jsemna to po přečtení přišla: Wormsův světje knížka především pro rodinné večerys dospívajícími dětmi, kdy se děti i dospělístřídají v předčítání. Ten obrázek je v mépředstavě až idylický (mohl by na něm případněbýt i krb a petrolejka), všichni soustředěněposlouchají a po skončení se už těší nadalší večer… V souladu s tím jsou přijatelníi ti hodní a slušní chlapci nakreslení trochujako mladí starci, přesto nejsou směšní.Umějí totiž riskovat a vytrvají i ve chvílích,kdy jim (a dalším tvorům ze zakletého světa)jde o život. A o něj obvykle v situacích, kdyžse kdosi rozhodne pro boj čehosi „nového“proti „starému“, opravdu jde.P. S. Při rodinném čtení by měli býtpovinně přítomni i čtyřnozí společníci, nejvhodnějšíjsou samozřejmě koťátka.Eva ŠkamlováTvar lze objednat e-mailem, telefonicky nebo poštoutvar@ucl.cas.czTvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1tel.: 234 612 398, 234 612 399cena pro předplatitele 25,– Kčtvar 16/10/21