Tvar 16/2010

PATVAR BUFFALO BILL. ČERNÝ PŘÍZRAK. MAGNET-PRESS, PRAHA 1991Dřív, než došlo k vyzvání na souboj, rozletěly sedveře salónu!V nich se objevil muž, kterého se všichni přítomnínesmírně polekali. „Černý Bill s rakví!“šlo bázlivě od úst k ústům. A byl to opravduonen černý podivín. Na jednom rameni výtečnouopakovačku, na druhém nesl černou rakev.Všichni pochopili, že Černý Bill si nepřišelpouze zahrát karty…A jak to bude dál? Malé strpení, milí moji,rád bych tu jen připomněl, že plukovníkCody (1866–1917) je samozřejmě historickápostava, mám na mysli stopaře a kositelebizonů, který se ještě zaživa stal legendoua třiatřicet let si díky tomu mohl vydělávatve své Wild West Show. Navštívila i Čechy.Souběžně však vycházely o Codym brakovésešitky s obsahem snad ještě nabubřelejšímnež plukovník sám. Historik MiroslavČvančara napočítal v 83 těchto svazcích 478lidí odpravených jen titulním Codym. Alek příběhu, vždyť Černý muž už touží uložitdo rakve dalšího nebožtíka, kterého si vyhlédl.Pevným krokem zamířil ke stolu, kde sedělamladá majitelka herny. Poblíž stáli Buffalo Bill,Sam Revolver a Divoký Bill. V salónu zavládlohrobové ticho. I nejsmělejší bonanzští mužipohlíželi na příchozího s velkou bázní a ustupovaličernému podivínovi plaše z cesty. „Podívejte,náš nový přítel dostál slovu,“ zašeptalBuffalo Bill, „a dřevěnou rakev neopomněl vzíts sebou! Pro koho asi?“Jen žádný strach, vážení, i to se dovíme,ale vraťme se na vteřinu do historie. Těchpravých buffalobillek je prý totiž „jen“ 557,přičemž 410 z nich spíchl horkou jehlou jinýplukovník, a to kulhavý Edward Zane CarrollJudson (1823–1886), zvaný též Ned Buntline.Kým byl tento pán? Ochlastou i proutníkem,byť původně námořním důstojníkem,který Divoký západ poprvé zblýsklaž roku 1869, kdy mu zde vyšla i relativněpravdě věrná kronika budovatelů transkontinentálnídráhy. Téhož roku však NewYork Weekly otiskl i jeho adorativní článkyo Codym, následovalo dílko Buffalo Bill – králstopařů a zálesáků a roku 1872 i hra BuffaloBill – král Pohraničí. Nu, a vyjmenujme užjen pár ze sešitových škvárů překládanýchdo češtiny od roku 1910: Krvavý boj anebZáchrana krásné Jane, Custerův první skalp,Zločiny vévody z Dýky, Buffalo Billova nejdivočejšíjízda aneb Mořský had v jezeře Skalnýchhor či May Codyová aneb Ztracena a znovunalezena. Ale čas kvapí, vraťme se do hernya k rakvi!Černý Bill odložil své strašné břímě k hracímustolu a zdvořile smekl před dámami, alenato se jako blesk obrátil k Samu Revolverovia v jeho pravici se náhle objevil revolver. „Pozor.Same Revolvere – ta rakev je pro vás!“ zvolalhlubokým, hromovým hlasem.Byl to tak nenadálý obrat, že si všichnipřítomní – pochopitelně až na Sama Revolvera– hlasitě oddechli. Zato ze Samovy tvářevyprchala veškerá kuráž. Najednou mu začalapodklesávat kolena a z očí mu šlo vyčíst jen to,že by se nejraději nepozorovaně vytratil ven.Všichni ale pozorovali Černého Billa… Měldlouhý černý kabát zapnutý až ke krku a to musvým způsobem dodávalo vzezření kněze. A navíku rakve bylo červeně napsáno:SAM REVOLVERzastřelen 1. srpna 1869A protože právě dnes bylo 1. srpna – a do půlnocichybělo již jen pár hodin, věděli všichni, žedo osudného rozhodnutí není daleko…Dosti však už této hovadiny – nač býtidecentní, že? – a dodejme, že skutečnéhoautora tohoto literárního škváru neznáme,anžto po Judsonovi se dali do chrlenísešitů i další. Jednak sám Cody, jinak autornespolehlivé autobiografie z roku 1904,a 121 dílů zplodil „plk.“ (prý jen rádoby)Prentiss Ingraham. A konečně byl autorembuffalobillek i major Thomas M. Burke,zvaný Arizonský John, oddaný to jinakředitel Codyho divadelní společnosti. Alejupí již do finále, na něž však řadový čtenářmusel čekat ještě pět kapitol i včetně náročnéhoHájení srubu. Až pak přichází Příšernápoprava:Prosili Černého muže úpěnlivě o milost, aleten jen hněvivě mávl rukou a zvolal tak hlasitě,až se slova rozléhala po rokli: „Nebuďte zbabělci!Když jste neuměli řádně žít, alespoň jakomuži zemřete!“ Oba v nesmírném zoufalstvípadli u hrobu na kolena, ale Indiáni jim podalimalé, v záři ohně se lesknoucí kolty a SamRevolver i Zrzoun Liška třesoucíma se rukamazdvihli zbraně ke spánku… „Proboha!“ vykřiklBuffalo Bill, který vše z dáli pozoroval a nemohlse ubránit hlubokému pohnutí. „Ten hroznýpodivín je donutil, aby se sami zastřelili.“A teprve poté stopař zasáhne, nicméněpoprava byla spravedlivá, jak je mu vysvětleno,a šlo jen o lotry, kteří právem neuniklispravedlivému mstiteli, i vše může šťastněskončit.„Jsem rád, že se nevyplnilo mé podezření a žemůžeme zůstat navždy věrnými přáteli!“ zvolalBuffalo Bill a srdečně stiskl svému černémujmenovci ruku.Ivo FenclVÝROČÍJsem ráda na rybách......ale někteří rybáři jsouna zabití...Michal JarešEmil Juliš*21. 10. 1920 Praha†25. 12. 2006 LounyNo právěSlunce dopadá na širokou krajinu,žár se třese nad polem kvetoucího máku,obilí se přelévá a vlní v mírném větru,osamělý člověk pracuje daleko v polích,ptáci vyletují z březového háje,vzdálená píšťala zvučí ve světlém lese,je slyšet vzdálený hlas broušené kosy,bělásci usedají na blátivá místa cesty,na slámě schne myší mrtvolka se zelenoumouchou.(Pod kůží, 2006)V říjnu si připomínáme ještě tato výročínarození:1. 10. 1870 Josef Houžvic1. 10. 1910 Miroslav J. Sousedík1. 10. 1920 Zdeněk Rotrekl2. 10. 1930 Vladimír Dostál3. 10. 1880 František Odvalil3. 10. 1900 Jaromír Horáček3. 10. 1910 Hugo Kaminský3. 10. 1940 Roman Erben4. 10. 1900 Adolf Branald6. 10. 1970 Pavel J. Chmelík7. 10. 1900 Václav Krška9. 10. 1890 E. E. Lauseger9. 10. 1950 Leo Pavlát10. 10. 1940 Gabriela Veinerová12. 10. 1900 Jaroslav Šimsa14. 10. 1920 Lumír Kuchař16. 10. 1900 Valdemar Vyleťal17. 10. 1910 Josef Dichtlposlední rozptýleníBásník Ivan Blatný (1919–1990) byl významnoupostavou české poezie a členemSkupiny 42. Větší část svého života strávilv emigraci ve Velké Británii. Navzdory tomu,že ho režim prohlásil za zrádce a zakázanéhobásníka, čtenáři doma na jeho dílo nezapomnělia připomínali si je v rámci samizdatovýchpublikací či recitačních pořadů; částjeho tvorby byla též vydána v torontskémnakladatelství ´68 Publishers manželů Škvoreckých.Záhy po příjezdu do Spojenéhokrálovství u Blatného propukla vážná psychickáchoroba (paranoidní schizofrenie),která ho provázela až do konce života.Básník zemřel, vysílen vleklým bojem sesvými démony, na rozedmu plic 5. srpna1990 v britském Colchesteru. V roce 1991byl jeho popel převezen do rodného Brnaa uložen na místním Ústředním hřbitovědo společného hrobu s otcem Lvem Blatným(1894–1930), jenž byl též básník,ale i dramatik a divadelní kritik. (Otcovyostatky byly nejprve převezeny z Kvetniceu Popradu, kde zemřel na tuberkulózu, nabrněnský hřbitov, kam byl pochován v hroběč. 41/42 ve skupině 19; o šedesát let pozdějibylo místo jeho posledního odpočinku přesunutodo hřbitovní části 25e, spočinul takkonečně po boku svého syna.)Společný náhrobek otce a syna spisovatelůvytvořil sochař, malíř a scénografMilivoj Husák (nar. 1950). Umělec zvolilkompozici ze světlého kamene, která se rozkládána kruhové vyvýšené desce a tvoří jičtyři objekty: dvojice oblých uren, krychlea kvádr se zkosenou vrchní hranou. Tennám může připomenout zlomený sloup,prastarý symbol smrti, který se ve funerálnívýzdobě vyskytuje v hojné míře od přelomu18. a 19. století. Poněkud zdeformovaná jei kamenná krychle; autor ji umístil diagonálně,dvě z jejích hran jsou ulomeny. Bezděkynás napadne, zda hranaté útvary stojícívedle uren nereprezentují otce a synafoto archiv V. K.Blatné: Otec jako sloup, kterého porazilasmrt již v mladém věku, zde zanechal teprvejedenáctiletého Ivana; syn zmítaný duševnínemocí pak symbolizovaný krychlí s pošramocenýmihranami? Jakkoliv můžemez této geometrické podívané jen těžko vyvozovatzaručené závěry, je pomník zajímavýmuměleckým dílem, které nenechá návštěvníkaodejít bez zamyšlení. K náhrobkuumístěnému na širokém písčitém rovu vedeještě dvojice dlaždic a podstavec na svíčkyz nahrubo opracovaného kamene.Milivoj Husák je též autorem několikadůležitých realizací na území města Brna,například interiéru kaple Ducha svatéhona brněnském biskupství, nástěnné malbyv kapli Masarykova onkologického ústavuči pamětní desky Ivana Blatného, která bylaodhalena 12. července 2004 a nachází se nafasádě domu na Obilním trhu, v němž básníkstrávil prvních 28 let svého života.Vlaďka KuchtováRočník XXI. Vydává Klub přátel Tvaru. Vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky. Šéfredaktor Lubor Kasal. Redaktoři: Svatava Antošová, Wanda Heinrichová, Michal Jareš, Božena Správcová(zástupkyně šéfredaktora), Michal Škrabal. Tajemnice Martina Vavřinová. Korektorka Petra Hasmanová. Předseda Klubu přátel Tvaru Pavel Janoušek. Adresa redakce: Na Florenci 3, 110 00 Praha 1,telefon 234 612 398, 234 612 399. E-mail : tvar@ucl.cas.cz. Redakcí nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Grafický návrh Lukáš Pertl. Sazba a zlom programy Adobe ® InDesign ® CS2a Adobe ® Photoshop ® CS2 Lubor Kasal. Tisk Calamarus, s. r. o., Praha. Rozšiřuje A. L. L. Production, spol. s r. o., Mediaservis, a. s., PNS, a. s., Mediaprint-Kapa a redakce. Předplatné ČR: Call Centrum, tel.234 092 851, fax 234 092 813, e-mail: predplatne@predplatne.cz, http://www.predplatne.cz; redakce Tvaru. Předplatné SR: L. K. Permanent, s. r. o., P. P. č. 4, 834 14 Bratislava, tel. 00421 7 444 537 11,fax 00421 7 443 733 11. Objednávky do zahraničí: A. L. L. Production, spol. s r. o., Hvožďanská 3-5, Praha 4 a redakce Tvaru. Předplatné může být hrazeno v eurech. Distribuce pro nevidomé: Sjednocenáorganizace nevidomých a slabozrakých ČR - SONS - Na Harfě 9, P. O. Box 2. 190 05 Praha 9, tel. 266 03 87 14, http://www.braillnet.cz2010/16 www.itvar.cz • MK ČR E 5151 • ISSN 0862-657 X • F 5151 46771 • 30,- Kč • 7. října 2010tvar 16/10/24