Tvar 16/2010

francouzské oknoo francouzském kulturnímživotě referujeladislava chateauLiterární podzim:Upadá francouzská literatura?Písčité pláže zmizely z břehů Seiny, užžádná Paris plages, léto končí a začíná la rentrée,literární podzim. Ten letošní označujívšechna francouzská média za loterii. Knihkupecképulty se totiž prohýbají pod tíhoupěti set nových knižních titulů.Jde o record, píše levicový deník L´Humanité,stejně jako pravicový Le Figaro. Užv roce 2007, kdy se na knižním trhu objeviločtyři sta devadesát tři nových titulů, psalamédia o nakladatelském hazardu. Výhodnějšímísta na knihkupeckých pultech a vevitrínách jsou čím dál dražší, většinou závisejína osobních vztazích s knihkupcem,na kamarádech a bůhví na čem ještě; trhuse musí neustále činit pomyšlení. A knihamůže vydělat i prodělat. Někteří nakladatelésázejí na osvědčené autory, jiní na výraznénovinky a na čtenářské bestsellery.Mezi nepochybně osvědčené autory patřínositel ceny bratří Goncourtů Jean Échenoz,ale i ostatní laureáti významných literárníchcen, například Alain Mabanckou, ChantalThomasová, Philippe Claudel; nakladatelskýmimiláčky jsou i spisovatelé se stálýmčtenářským okruhem, zejména Houellebecqa Ormesson. Nutno říci, že posledníkniha Michela Houellebecqa La Carte et leTerritoire (Mapa a území) je už netrpělivěočekávána jak v zemi galského kohouta, takv zahraničí. Mnozí se domnívají, že autor zasvůj úspěch vděčí tomu, že jeho díla vždyvyvolávají ostrou polemiku. Zatímco AnnaGavaldová, autorka knih Je l´aimais (Milovalajsem) nebo La Consolante (Utěšitelka),patří k těm spisovatelům, jejichž knihy jdourozhodně lépe na odbyt v zahraničí neždoma.V této souvislosti zářijové číslo měsíčníkuLe Magazine Littéraire cituje polskéhospisovatele Marka Bienczyka, který tvrdí,že mnoho čtenářských hitů je uměle vytvářeno,překládají se knihy, které se sice dobřeprodávají, ale rozhodně se netěší přízniodborné kritiky. Je připomenut časopisTime, který v prosinci 2007 psal o mort de laculture française, smrti francouzské kultury.Proti tomu se ostře, rovněž na stránkách LeMagazine Littéraire, ohradila známá spisovatelkaa socioložka Gisèle Sapirová, kdyžuvedla, že v letech 1990–2003 bylo z angličtinydo francouzštiny přeloženo čtyřicet tisíctitulů, zatímco ve Spojených státech pouzešest set čtyřicet. Kdo v USA zná J. M. G. LeClézia nebo Georgese Pereka? ptá se Sapirováa stručně odpovídá: jen úzká elita.Ale zpátky ke knižním novinkám. Nejznámějšípařížské nakladatelství Gallimard přichystalona literární podzim rovněž několikdesítek nových titulů, mezi nimiž bych seráda zmínila zejména o těch, které vycházejíu příležitosti nedožitých stých narozeninspisovatele, básníka a dramatika JeanaGeneta, autora známého dramatu Balkona mnoha dalších prozaických děl, včetněautobiografického Deníku zloděje. Čeští čtenářiznají dobře Tahara Ben Jellouna, jenžje autorem knih Jean Genet, menteur sublime(Jean Genet, vznešený lhář) či Beckett etGenet, un thé à Tanger, fiktivního příběhuo setkání obou autorů v jedné tangerskéliterární čajovně; u šálku s čajem si povídají,hádají se, přou a zahrnují se vzájemněvýčitkami. Na říjen je rovněž připravenovydání díla Jeana-Paula Sartra Saint Genet,comédien et martyr (Svatý Genet, komedianti mučedník), knihy o psychoanalýze, marxismua osobnosti Jeana Geneta, kterýse svým životem i tvorbou stal mýtem;bouřlivák, jenž rád hlásal morálku v rozporus mravním kodexem. V říjnu vyjdei Genetova kniha Lettres à Ibis, soubor dvacetidosud nepublikovaných dopisů, kteréautor adresoval své blízké přítelkyni „Ibis“neboli Andrée Praganeové, jejíž odpovědise bohužel nedochovaly.V záplavě knižních novinek je přece jenzneklidňující skutečnost, že letos poprvévýrazně poklesl počet premiers romans,děl začínajících spisovatelů: ze sto dvacetiv roce 2004 na pouhých pětaosmdesát.Možná má argentinský spisovatelAlberto Manguel pravdu, když na otázkuLe Magazinu Littéraire, zda ve Francii literaturaupadá, odpověděl: Francouzská literaturaneupadá, upadá však podpora a výchovak francouzské kultuře.obrázky z přítmí zámeckých knihovenPompejeV roce 79 byly při výbuchu Vesuvu zničenya zcela zasypány sopečným popelemPompeje. V 17. století narazil na jejich pozůstatkyDomenico Fontana, když v místě stavělvodovod. Roku 1748, kdy již probíhalyvykopávky v nedalekém Herkulaneu, byldán příkaz k zahájení vykopávek i na místěbývalých Pompejí; jednalo se o kombinacihledání pokladů a sběru zajímavých antickýchpamátek. Teprve v roce 1764, kdy seředitelem vykopávek stal Francesco La Vega,se začaly vést přesné záznamy doplňovanéplánky a kresbami. Bohužel i La Vega sezajímal jen o to, co mělo muzejní hodnotu.Tento, stále ještě na bázi sběratelství organizovaný,archeologický výzkum vrcholilv letech 1806–1832. Část nálezů v této doběpřivezl do Čech František Arnošt svobodnýpán Koller (1767–1826).Koller pocházel z nezámožné měšťanskérodiny, narodil se v Mnichově Hradišti, patřícímValdštejnům. Pozornými znalci uměleckýchsbírek tohoto zámku byla ve zdejšíportrétní galerii zjištěna nápadná podobnostbarona Kollera s Vincentem hrabětemz Valdštejna, v jehož hrobce je, z neznáméhodůvodu, údajně pohřbena Kollerova matka.Koller původně studoval v Praze, než jakosedmnáctiletý vstoupil do vojska. Prošeltakřka celou Evropou a po bitvě u Aspernv roce 1809 „tento statečný velitel pluku byl nagenerála povýšen ještě v kouři a prachu válečnévřavy“. V roce 1810 byl povýšen do šlechtickéhostavu. Patřil k nejbližším spolupracovníkůmvrchního velitele spojeneckých vojsktvar 16/10/14v protinapoleonské koalici Karla knížeteSchwarzenberga a po uzavření Vídeňskéhomíru byl na jaře 1814 pověřen, společněs ruským komisařem Šuvalovem a pruskýmaristokratem Truchsessem, doprovodemcísaře Napoleona z Fontainebleau na Elbu.Později se stal vyslancem v Petrohradu.Od roku 1820 byl generálním intendantemv Neapoli, kde se kromě svých úředníchpovinností zúčastnil archeologických vykopávekv Pompejích a Herculaneu. Množstvínalezených vzácných předmětů posílalse svolením neapolského krále do svéhozámku v Obříství, kde jeho sbírka zůstalaaž do roku 1828, kdy ji Kollerova vdovaz finančních důvodů nabídla k odkoupeníNárodnímu muzeu v Praze. Když všako tuto unikátní sbírku (1348 váz, 671 terakot,186 sklenic a bronzových věcí, 60kusů mramoru a 28 egyptských památekaj.) neprojevilo zájem, poskytla ji pruskémukráli Bedřichu Vilémovi III., který jiodkoupil za dvě stě tisíc pruských tolarů.Nová éra výzkumu začala v Pompejích ažv roce 1863 pod vedením archeologa GiuseppaFiorelliho. Ten prohlásil, že na Pompejíchjsou nejzajímavější samotné Pompeje.Luboš AntonínVykopávky Pompejí v raných časechDřevoryt podle obrazu E. Gaina, okolo roku 1895