Tvar 16/2010

haló, tady čistička!Někdy se dokoncei mně, přátelé,stane, že opomenuposlat včas své příspěvky.Pak přijdouhrozby v tom duchu,že budu navěky zničena že vás nebudunikdy více mocioslovit. Tentokrátjsem se však opravdu snažil. Pilně jsem pilovalsvé příspěvky, když tu mi nad ránemřekla má přítelkyně Radiolka: Co kdybychomse vzali? – Řekl jsem, považ, holka, považ,a piloval dál. Kolem osmé hodiny po půlnocimi však volala, že na silnici ke Hrobunabourala motorku a ať hned za ní pílím.Přijel jsem na ono místo teskné nehody,leč Radiolka mezitím odkvačila do práce.Teprve o polednách se vrátila, to již namístě byla místní policie a upírala mi právona motorku. Následující diskuse s městskoupolicií vyústila v poznání, že nikdo z nás neníprorokem. Tak se vám omlouvám, tobě, tymilovníku kravatované poesie, i tobě, Honzíkukotlíkáři, a také vám všem, vy zatroleníintoši, kteří jste evropské vztahy ve jménustydkých pysků už dávno pohnojili.Boží mlýny, ty toho namelou, říkal jsem sivždy, a přece tento den se mi zjevila příkladnávýjimka z výjimek. Seběhlo se totakto. Před časem mě kamarádka, kteroujsem doporučil na místo šéfredaktorky,vyhodila z posice redaktora. Všelijak jsempaběrkoval, sbíral písek na pobřeží a dívalse na svět dírou v plotě, zkrátka dluhy sehrnuly. Leč, náhle v září oznámil nejmenovanýnejbohatší Čech na světě, že tentonovinový projekt končí, a všichni ti baziliškovése náhle ocitli bez práce. Psal jsems úsměchem Jacquese Vachého, co to a toto,a exšéfredaktorka mi odepsala: Toto je realita!A tu mě napadlo, že tomu majetnémupánovi přece nešlo o nějaké lokální noviny,ale o informace – tu mocnou sílu! Co jsem tojen tomu Helmutu Kohlovi české postdekadencenapráskal: posun chodníku v Duchcověo dvacet metrů, srovnání cen potravinza guláš v Tescu a Albertu, tajné plányzastupitelů Kostomlat, názor občanů Řetenicna rockovou scénu… Ano, byla to chudážeň, ale jak tvrdil jistý agent tajné službyStB: „Neexistuje bezvýznamná informace.“Velikost básníka určuje jeho dílo, skvělýmdoplňkem jsou pikantní historky o zbouchnutýchholkách a nezaplacených účtech.Mluvou dnešní doby hraje svou roli fotrlandlásky ke všemu živému i napůl umírajícímu.Málokdo však ví, že skutečnou velikosturčuje síla paží. Proto, aby bylo jasno,navrhuji založení Klubu literárních rváčů.Každý z nás má svého kandidáta. Při srovnánís filmem není v české scéně žádný BradPittbul, ale pár skutečných rváčů nastínímmedle: Vítek Kremlička (porval se v havířskéhospodě v Duchcově), otloukánek BohdanChlíbec, zlý veterán Pavel Kukal, králdrsna Petr Motýl, nekompromisní bouchačVít Slíva, nakopávač lidských srdcí PetrHruška, Tobiáš Jirous, který vzdáleně připomínáEdwarda Nortona, a konečně MartinFibiger, který si umí na fakultě pěkně dupnouta s kudlou si tyká jako málokdo. A takémálokdo by tuhle partu rváčů vyštengrovalvíc než Martin Stöhr, jehož temno boj, boj midodnes zní v uších. Nebylo by snad krásnés tímto ansámblem objíždět tento literárnísvět díky grantům Evropské unie? A pro ty,kteří se bojí a mají mě za blba, peacemakeremby byl Antonín Petruželka, ano, ten, jenžzkrotil Romana Szpuka a který v olomouckéPonorce zklidnil bandu skinů, ze které sevšichni místní androši takměř podělali.O letošním děčínském Zarafestu vám tohomnoho neřeknu. Zatímco v Děčíně básnícislavili své lumprcálie, převaloval jsemse z boku na notebook. Neměl jsem na to.Snažil jsem se doma zrequeerovat alespoňtícku, ale znáte ženské. Prý se musí tohlea tohleto koupit. Jako by toho nebylo koupenéhouž dost! Inu, doma o samotě jsemsi místo besedování překládal z pamětíArthura Conana Doylea. Buď neumím anglicky,nebo se mi ten den přiznal k tomu, žeje neuvěřitelnej lofan. Ve slavném případuz Norwoodu místní polda už měl zloděje,zatímco sir Arthur jen tušil, že padouchbude asi levák. V závěru tohoto případuDoyle konstatuje: „Je mi v mnoha ohledechdobrým přítelem.“ Má na mysli Holmesea s typicky britskou nonchalancí říká, žestvořil hrdinu, jenž ho kapku přesahuje.No, nestvořila snad děčínská zóna Fridricha Řezníček v podobě Zarafestu totéž?Mladík převlečený za banán se před bistremkdesi v Arida zoně obnažoval, vzápětípopojel a před motorestem vytáhl pistolia křičel cosi o noblese bílé rasy. „Víme, žedlouho předtím popíjel, otázkou zůstává, pročten banán,“ komentoval událost místní šerif.Co na to říct? Holt, když máš talent, tak seneubráníš. Vskutku nevím, proč mám vůčiUSA takové výhrady, když tam žijí takovíbáječní lidé.Kdyby Češi byli Němci, tak napadnou samisebe – to mi po kapkách sdělil jistý starýslepý muž původem z Rujány. Připusťme sivšak, že tomu tak v kostce je a že opravdunapadáme sami sebe. Je to takový zvláštnídruh občanské války. Postačí sledovat spiritistickámasmédia a je každému jasno, žemezi „mnou“ a „mnou“ se otevírá hlubokápropast. Positivní je, že duchovně klesámena level Západu a ekonomicky – abychom sesrovnali s ničím – na niveau Východu. Staňse podnikatelem, řekl mi hlas ve snu, nebovyrob pumu. Svět bude napraven, až nastřevech posledního Čecha oběsíme Čecha.Jsem export na cizí slova, ba co víc, jsemv nich naprosto suterénní – běžné hláškyhmot, které nám, pravým in(on)tošům,závidí přebohatou slovní zásobu. Většinapražských básníků a básnířek, až na VikiSkocka, pochází ze starých intelektuelnězaložených patricijských rodin. Ale přiznejmesi, my, party z periferie, kdo z náskdy odolal zažertovat si na účet otce továrníkaa maminky ředitelky výrazy jakoortoepický, epatace, frugální a mamrd? Ano,obyčejní lidé je neznají. Podíval jsem se nastránky ABC.cz slovníku cizích slov a zhlédltop ten aktuálně nejhledanějších cizích slov.Co z toho plyne: Češi nechápou sarkasmusa mají se (v amerických gestických uvozovkách)za sofistikované, jsou sice pragmatičtí,mají své portfolio, nejsou latentně altruističtí,leč nepochybují o tom, že jsou implicitněasertivní. – A pokud jde o mě – nemámnejmenší tušení o tom, co to je implementace.Vědět to ani nechci.Nejhledanější cizí slova k 10. 9. 2010:1. sofistikovaný2. implicitní3. implementace4. asertivita5. portofolio6. explicitní7. altruismus8. sarkasmus9. latentní10. pragmatickýinzerceKdyž jsem psal svoji reflexi devadesátýchlet do Hostu, pokusil jsem se být objektivní,ale zapomněl jsem na jednu věc: tehdy sikaždý z nás myslel, že je obklopený samýmigénii. Dokazují to slova Michala Wernischeo počátcích Iniciál i Bohouše Vaňka o SkupiněXXVI. Dokonce i já jsem si to myslela tímto se všem, jmenovitě Norbertu Holubovi,Petru Placákovi, Luďku Marksovia Jiřímu Kratochvilovi omlouvám.Polský básník Tadeusz Rożewicz na konciválky řekl, že po Osvětimi nemůže být poesie,Theodor Adorno tento výrok rozvinul,polemizoval s ním a jako Žid s ním souhlasil.Nabízí se otázka, proč právě básníkchtěl takto ukončit dějiny člověka. Pročtřeba výrobce zubní pasty neřekl, že poOsvětimi nemůže pokračovat výroba zubnípasty? Proč to neřekl ekonom, politik nebodokonce voják? Přiznejme, že nás tentovýrok urážel. Někteří básníci, ano, nositelémnoha básnických cen, dokonce nevěděli,zda vůbec píší poesii. Náhle však přišeljeden den, o němž se dosud neví – ale vědětse bude, když největší český – z Altrajchupůvodem – básník Petr Čichoň na tuto Tadíkovovějičku řekl: Právě naopak, po Osvětimiuž jenom poesie…Ponořme se v těchto chmurných časech doveselé bídy historie, neboť se právem říká:Věci nejstarší leží v síti přítomného času.Tak proč se jen zaobírat tím, co je, nebo cobylo? Pojďme se po našem chlapsky holčičímzpůsobu pobavit o tom, co se nikdynestalo. Například tohle – já jsem nikdynebyl dítě. Vy ano? To, co se říká o našemuměle prodlužovaném dětství, o naší nezralosti,mě překvapuje. Koneckonců dovednostínejbližší mému srdci je právě uměníústupu, regrese, opakování dětství. Jestližeby byl možný zpětný vývoj, kdyby se našelnějaký způsob, jak se vrátit do dětství, mítjej nadbytek po neomezený čas – pak by setento „věk génia“, tyto „mesianistické časy“staly novým brutálním punkem. To je, myslím,jednou z možností, jak tvůrčím způsobemstát tváří v tvář zoufalství vlastní doby.Jasně, ty jsi v pohodě!Patrik Linhartinzercetvar 16/10/12