1.7 Stanovení matice zobrazovací transformace – příklad C 25u minPRPzxVRPDOPCVπu maxzPRPxDOPu minCVπu maxObr. 1.12: K transformaci reprezentované maticí T 4Fu minπBPRPdop zBu max u min(má být 2)u maxdop z +B(má být 1)Obr. 1.13: K transformaci reprezentované maticí T 5Podobně jako v předchozím příkladě můžeme i nyní matici prověřit tak, že transformaciaplikujeme na některé významné body zorného kvádru. Snadno např. zjistíme,že je(1, 1, z f , 1) T 6 = (1, 1, 0, 1) a také (1, 1, −1, 1) T 6 = (1, 1, −1, 1) .Příklad 1.11. Sestavte matici realizující rovnoběžné promítání, které je zadánobodem P, kterým prochází průmětna, a normálou n průmětny.☞Řešení. Se znalostmi, které nyní již máte, by pro vás nalezení matice nemělo být problémem.Napovíme ale, že pomocí transformací popsaných maticemi T 1 , T 2 z příkladuA v podkapitole 1.5 lze požadovanou projekci převést na projekci paprskyrovnoběžnými s osou z souřadné soustavy.Shrnutí: Oba příklady (příklad B a C), které jste právě vyřešili, vám ukazují, žemezi realizací středového a rovnoběžného promítání není v grafických systémechzapotřebí činit žádných rozdílů. Oba případy lze realizovat vztahem (1.14) pro projektivnítransformaci a liší se navzájem jen v konkrétních hodnotách matice T.
26 Afinní a projektivní prostory11F π BF π BPRPzz f1PRPz11 1Obr. 1.14: K transformaci reprezentované maticí T 6Příklady nám také ukázaly, že postup stanovení matice T je si v obou případechvelmi podobný.1.8 Transformace na výstupní zařízeníPři studiu příkladů B, C v předcházejících podkapitolách jste se mohli podivit, pročse zobrazovací transformace prováděla tak, aby souřadnice objektů, které mají býtzobrazeny, padly do jednotkového zobrazovacího objemu. Mohli jste namítnout, žepři vykreslování získaného obrazu na nějaké výstupní zařízení nebude pravděpodobněmožné souřadnice z intervalu ⟨−1,1⟩ použít. Tyto pochybnosti byly na místě.Po zobrazovací transformaci do jednotkového zobrazovacího objemu totiž ještě následujetransformace na výstupní zařízení, kterou se v této podkapitole naučíte provádět.Ačkoli je závěrečná transformace na výstupní zařízení z teoretického pohledupouze jednoduchou afinní transformací, bývá často oddělena od předchozích transformačníchkroků. Důvody jsou následující:1. Předpokládá se, že může být více výstupních zařízení. Všechna pak mohoupoužít téhož výpočtu zobrazení, jen v závěrečné fázi, při transformaci na výstupnízařízení, se výpočet pro jednotlivá zařízení liší.2. Předpokládá se, že závěrečnou část zobrazení obsluha mění častěji než částipředchozí (např. prováděním výřezu atd.). V takovém případě se pak opakuje(pokud možno) pouze výpočet závěrečné části zobrazovací transformace, kterýje jednoduchý, a proto rychlý. Pro pořádek ještě dodejme, že z použití normalizovanéhozorného objemu vyplývají i jisté výhody při provádění ořezávání.Transformace na výstupní zařízení bývá zadána pomocí okna v normalizovanémzorném objemu. Toto okno říká, která část normalizovaného objemu se má zobrazit.(Poznamenejme, že v jednodušším případě lze zobrazit celý rozsah zorného objemu,okno pak není zapotřebí.) ViewPort naopak určuje oblast na výstupním zařízení,do které se má požadovaný obrázek umístit. Pro transformaci na výstupní zařízenítedy zpravidla známe následující hodnoty (obr. 1.15)