Karel Čapek: HOVORY S TGM

skému byla officina humanitatis; škola nepìstí èlovìka jenindividuálnì, ale i kolektivnì, vychovává ho pro spoleènost,pro demokracii. Já bych místo té minulostní písnièky „BývaliÈechové, bývali rekové“ slyšel radìji písnièku novou: „Kantoøi,kantoøi, buïme demokraty.“ Tím lépe, že už takové máme!To se rozumí, to platí i o rodinì. Ne slepá autorita rodièù, nepasivní poslušnost dítìte, vymáhaná vìèným okøikováníma hubováním, ale výchova pøíkladem.Dítì a jeho svìtPo mamince jsem byl silnì pobožný. Býval ]sem (v Èejkovicích)ministrantem u našeho kaplana, pátera France, Satorase jmenoval, a toho jsem pøímo miloval; mnì se vám taklíbil, jak mìl bílý kolárek a tu pøiléhající èemou, jak se tomuøíká? - kleriku s takovými kulatými knoflíèky od krku ažk nohám. Když jsem mu ministroval, zdálo se mi, že páterFrantišek je jako pánbùh a já jsem mu andìl; to bylo mé nejvìtšíštìstí. Mnohem vìtší, než když jsem zpíval na kruchtì.Nu, to víte, byl jsem také pyšný na svou ministrantskou komži.Ten páter Satora byl zvláštní èlovìk, takový rozpolcený.,typický Slovák, z Boršic u Uherského Hradištì. Nìkdy bylzrovna fanatik, a jindy se zdálo, že se trápí pochybnostmi;u církevní vrchnosti, ani u svìtské, nebyl dobøe zapsán. Jednudobu jsem slyšel ženy šuškat o páteru Francovi a panírechtorové, když se dostala do kouta; nerozumìl jsem tomua lámal jsem si hlavu, co to mùže znamenat. A páter Francmìl jednu nedìli kázání, že i knìz je høíchu podroben, a že silidé nemají brát pøíklad z jeho života, ale z Krista a jeho slov,kterým je uèí. Byla to jakási veøejná zpovìï., já jsem tomutenkrát nerozumìl, ale moc mì to kázání zarazilo, proè že si