Karel Čapek: HOVORY S TGM

Jak se ten zájem o fakta a stále o fakta rýmuje s tím mýmplatonismem? Panáèku, docela dobøe. Já chci znát fakta, alechci také vidìt, jaký mají smysl, k èemu ukazují. A tím už jsmev metafysice.Jak jsem na universitì žil? Nu, dával jsem kondice; jedenÈech, Bílka se jmenoval - mìl ve Vídni vychovatelský ústav -mì dostal za preceptora do rodiny bankéøe Schlesingera,direktora Anglorakouské banky; tam jsem mìl nakonec stozlatých mìsíènì krom celého zaopatøení, tož to bylo víc neždost. V kruhu této rodiny a jejích známých jsem poznal, jak žijíbohatí; ti lidé nejsou š astni, ty velké peníze je isolujíod ostatních lidí jako zeï a èasto s sebou nesou všemožnénerozumnosti a zvrácenosti.Pøátelství, to je pro mladého èlovìka stejnì silný cit jakoláska. Mìl jsem milého pøítele, Herbert se jmenoval, spolužákz gymnasia, takový jemný a hodný hoch, historika geograf. nemocný èlovìk, na konci studií zemøel. Jeho nebožtíkotec býval lékaøem u nìjakého sedmihradského hrabìte.Tož k tomu Herbertovi jsem chodil do rodiny, mìl matkua dvì sestry. Na nìho posud vzpomínám; mùj první syn pakdostal jméno Herbert na jeho památku.Dalšími pøáteli byli mùj žák Schlesinger, brnìnský kolegaVšeteèka (pozdìji profesor v Jièínì) - já mu øíkal Všeta - jehopøítel Weigner, pozdìji øeditel tkalcovské školy ve Warnsdorfu,a Šimon Hájek, pozdìji profesor na Moravì. Trochu nás pojilaliteratura, ale hlavnì to bylo prostì kamarádství. V Lipskujsem se spøátelil s pozdìjším advokátem drem Carlem Goeringem.S nimi jsem si pøislíbil, že se, tuším, každých desetlet sejdeme a povíme si o svém životì. Nu, nesešli jsmese všichni tak formálnì ani jednou, ale byli jsme ve styku.