Karel Čapek: HOVORY S TGM

Dìtských her bylo mnoho, všecky venku na vzduchu; docelanepacifisticky jsme si hrávali na vojáky, vlastnì na vojnu.Anebo na raubíøe; já jsem býval náèelníkem raubíøù a syn øeditelepanství náèelníkem šandárù; to se rozumí, když to šlo,naøezal jsem mu.Takový kluk má svou klenotnici a v ní: barevné fazole, knoflíky,pìkné kamínky, paví a sojèí pírko, kostky z broušenýchkouskù cihly, barevné sklíèko, hranol nebo èoèku z nìjakéholustru, tøeba kostelního, a jiné poklady. Aj svùj obchod majíkluci ; pùjèují na vysoký úrok fazole, vymìòují si a nìkdyi prodají za krejcar.Tož to se rozumí, vedle této klukovské organizace musí venkovskýkluk pomáhat nejdøív mamince v domácnosti a potomotci na poli. Jak žijí dìvèata, to z vlastní zkušenosti nevím, my,kluci, jsme nemìli s dìvèaty nic spoleèného, žili jsme úplnìoddìlenì.Jednou, to mnì bylo asi osm let, vzala mì matkas sebou do Šaštína na pou . Spali jsme tam u našich známýchfoøtù, ti mìli dcerku asi mého vìku; dva dny jsme tampobyli, a my dìcka jsme si spolu hrály od rána do veèera.Když jsme se vrátili domù, strašnì se mi po ní stýskalo.Kluci ve mìstì už tolik tìch her neužijí; snad jim to teï nahradískauting. Dìti se mají nechat trochu øádit;dítì vyrostlévenku je vynalézavìjší, samostatnìjší a praktiètìjší - dítì mìstskési èasto neumí oøezat ani tužku a vùbec nemùže vypìstitsvou manuální dovednost. Tož celkem se mnoho neštìstí venkunestane; nìkdy se obrazí palec u nohy, nìkdy se dostanei kamenem do hlavy, to je pravda. Pamatuju se na troje vážnénehody. jeden kluk spadl s topolu, dost s vysoka, a øíkalose, že mu to škodilo na prsou. Jeden se otrávil blínem, kdyždìlal konì a kluci ho krmili „makem“;a jeden se pøi koupánív rybníku utopil. Když ho donesli domù, byl jsem pøi tom, jak