Karel Čapek: HOVORY S TGM

se nauèil jen tak tak èíst, a to se uèil u staré ženy, vdovy po vojákovi,které obec dala tu funkci - škola tam totiž nebyla;za trochu toho ètení jí dìti musely kopat brambory. Byl to takdocela venkovský, nemìstský, pøírodní èlovìk; žil stálev pøírodì, zvláštì když se dostal k hospodáøství; pøírodu znal,pozoroval a dobøe pozoroval - mìl takový zvláštní smysl projednotliviny pøírody a života. Dosud si pamatuju, jak jednouv bøeznu nám pøinesl za òadry domù mladého zajíèka bøezòáèka,kterého našel schouleného v koòské šlépìji; tehdynám tak podrobnì, živì a zajímavì vyprávìl celý prùbìh zajeèíhoživota.Sám byl neuèený, ale schvaloval, abych se uèil, a nestydìlse uèit se mnou; to se rozumí, i to uèení, jako všecko, bral utilitaristicky:co to èlovìku vynese. Zbožný nebyl, ale peklase bál a obèas chodil v nedìli do kostela. Ve všech vìcechrozhodovala matka, on se podroboval, i když jí odporoval.Když nás mnohem pozdìji navštìvoval v Praze, zajímaloho jen to, jak jsou okutí konì, jaké oje, nápravy a kola majív Praze vozy a koèáry., malostranské paláce ho zajímaly jensvými portýry - za pár dní se seznámil se všemi a chodilza nimi na besedu. Za dva, tøi dni mìl Prahy dost, a nemohlijsme ho už udržet jen domù, na ves a do pøírody!Já jsem tak na otci vyci oval a vypozoroval úèinky roboty,poroby; sloužil a pracoval s nechutí, z musu,pøed svými pánysmekal, ale rád jich nemìl. Na císaøských statcích se de factonevolnictví udrželo i po devìtaètyøicátém roce; vemte si,že mùj otec musel žádat panstvo o dovolení, abych smìl jítna reálku. To byly tak mé první sociální dojmy, když jsem vídal,jak byli nìkteøí panští úøedníci na mého otce hrubí. Èastojsem špekuloval, jak jim to oplatit a jak to udìlat, abych jimza to natloukl. Když páni pøijíždìli na hony, nechávali si u nás