Karel Čapek: HOVORY S TGM

lím. To mnì zrovna otevøelo nový pohled na praktický život - jámìl vždycky zálibu vidìt theorii v pøírodním i spoleèenskémdìní a v denní práci a najít v nich obecné pravidlo; tehdy tobylo pro mne jako prvé zjevení.Po dvou tøídách reálky jsem mìl jít na uèitelskou preparandu;ale tam pøijímali hochy teprve od šestnácti let, a proto vzniklproblém, co se mnou zatím? Potloukal jsem se a lajdákovalnìjaký èas - to bylo v Hodonínì; proto mì rodièe dali na radumých bývalých pánù na øemeslo, do Vídnìna Kunstschlosserei, protože jsem umìl trochu kreslit. Tammì mistr postavil k stroji na dìlání podkùvek k botám; tose dal do strojku železný proutek, zatáhlo se za pákua vypadla ohnutá podkova. Když jsem to dìlal den, dva dny,nu dobrá; ale když jsem to dìlal týden, dva týdny, tøi týdny -za tøi týdny jsem utekl domù. Vždycky jsem rád pracoval, aleta poøád stejná práce v továrnì, poøád ten jeden nebo dvapohyby, to jsem nevydržel. Snad bych i byl ještì vydržel, alejeden spoluuèedník mi ukradl mé knížky z reálky vždyckypo práci jsem ty knížky popadl a èetl v nich. Když jsem o nìpøišel, bylo mnì tak teskno, že jsem utekl domù na Èejè.Zvláš mnì bylo tìžko bez atlasu; na nìm jsem každý veèercestoval po celém svìtì.Na Èejèi mì dal otec na uèení k panskému kováøi, našemusousedu. Což o to, kováøství se mi líbilo! To je práce, na kterouje tøeba síly a rychlosti a pøi které se nenadìlá mnoho øeèí;železo nesmí vychladnout.Tehdy byly ještì takové kasty; mistrbyl v každé dílnì velikou autoritou, po nìm tovaryši podlestáøí nebo podle toho, jak dlouho byli u mistra; tovaryš, ten užmìl nìjaká práva, a kdyby se uèeò opovážil dìlat nìco, naèještì práva nemìl, tøeba fajèit nebo chodit s dìvèaty, dostalpohlavek, o jej! V létì se pracovalo v kovárnì èasto od tøí ráno