Karel Čapek: HOVORY S TGM

a kopy, rakouský velitel na koni za jednou kopou. Bylo už hodnìk veèeru, stmívalo se. Bìžím s Frantíkem, nìjakým Židemz Holièe a ještì jedním Holièanem na kopec ke høbitovu, abychmìl vyhlídku na tu srážku, a tam jsme se schovali za zdí.Frantíkmìl strach a lehl si do èerstvì vykopaného hrobu; Žid s ním.Ten Slovák a já jsme vykukovali pøes zeï. vidìli jsme táhnouta støílet kolonu pìchoty - ten Slovák øíkal, že to jsou Taliani, tiže utekou.Potom se srazila jízda; vidíme, jak se šavlují a sekajído sebe, a v tom jede pøímo k nám voják na koni. Když bylblíž, vidím, že to je ten oficír, co mì vzal s sebou, a že mározseknutou tváø, takto, od skránì až po bradu.Já jsemna nìho zavolal, on objel høbitovní zeï k bránì. Ten Slovák,rozumný èlovìk, mnì povídá: bìžte do nejbližší chalupy, stáhnìtes postele plachtu a namoète ji v studni. Tož jsem bìžel,a zatím on s tím Židem Frantík zùstal ležet v hrobì - vedl oficíraza mnou.Já vzal v chalupì plachtu, povìsil ji na háka namoèil ve studni; ale namoèená plachta byla tìžší, než jsemèekal, a tož jsem se pevnì opøel kolenem o roubení studny,abych ji mohl vytáhnout. Pøi tom jsem si roztrhl maso nad kolenemo høebík, ale v rozèilení jsem toho nepozoroval; omylia ovázali jsme oficíra a svlékli mu šaty - ty si ten Žid odnesl;teprve pak jsem pocítil ránu. Chtìl jsem utíkat dál, ale už todobøe nešlo; dostal jsem se na jeden z odjíždìjících vojenskýchvozù, a ve vojenském polním obvazišti, už u Prešpurku,mì øádnì obvázali. Nato jsem s Frantíkem odešel do Kopèank pøíbuzným. Tam jsem slyšel, že ten Žid se tìmi oficírskýmišaty prozradil, že byl od Prušákù zajat, a také ten ranìný oficír.Ta srážka u Holièe, na Šibenièkach, byla tak kolem patnáctéhoèervence, tuším v pondìlí; ale neruèím za správnostdata a také jsem už detaily zapomnìl.