Karel Čapek: HOVORY S TGM

DìtstvíDomovMé nejstarší vzpomínky... To jsou jen takové nesouvislé obrazy.Jednou - to mi byly asi tøi roky - vidìl jsem v Hodonínìsplašeného konì; hnal se po ulici, všechno se rozutíkalo, jennìjaké dítì mu upadlo pod nohy -, ale kùò je pøeskoèil a dítìtise nic nestalo; to mnì tak utkvìlo v hlavì. Potom si z té dobypamatuju, jak mùj otec v Mutìnicích chytal do želez vrány, a ledacostakového. Vím, že jsem chodil (v Mutìnicích) k panurechtorovi vyprosit si papír a kousky plavajzu a tím jsem èmáral,ještì než jsem se uèil psát.Mùj domov, to byl ten kraj kolem Hodonína; tam všude bylycísaøské statky, a tož kam otce, který byl v poèátku své služebnídráhy na tìch statcích koèím, poslali, tam jsmese stìhovali s ním. Hned v mém druhém roce jsme došliz Hodonína do Mutìnic, tam jsme byli do jara roku 1853; pakjsme se vrátili do Hodonína a bydleli v chalupì „na plese“. Tudalekou rovinu, tu vidím i dnes pøed sebou, a myslím, že tendìtský dojem mnì zùstal; proto mám rád roviny; hory mámrád z dálky, ale nežiju v nich rád, údolí mì tísní, a nevidìt dostslunka.V roce 1856 jsme pøišli do Èejkovic do dvora; po dvou letechjsme museli na rok do Èejèe, pak zase do Èejkovic,a tam jsme bydleli do roku 1862. Roku 1861 jsem se dostalna reálku do Hustopeèe, a naši zatím zas pøišli do Hodonína,ale už v roce 1864 byli znova posláni do Èejèe, a odtud se zatøi roky, to bylo v roce 1867, stìhovali pryè s císaøských stat-