Karel Čapek: HOVORY S TGM

tyrer von Tilbury“. ti muèedníci, to byli katolíci utraceníza anglické reformace. Tøetí kniha se jmenovala „Glaubenskraftund Liebesglu ’ od nìjaké paní Polko; jednalo se tamo mladém katolickém misionáøi, který šel do Indie; tamse do nìho zamiluje krásná Hindka, princezna Damajantinebo co, ale jeho víra pøemùže vášeò, a konèí se to zas nìjakoumuèednickou smrtí. To se mi tehdy tak líbilo, to misionáøství,ta propaganda víry a hlavnì ta stálost ve víøea muèednictví;byl jsem toho plný.Nu dobrá, kdybych vám mìl pøesnì øíci, co na mne v mládíz katolicismu nejvíc pùsobilo, tož jsou to tyto vìci: pøednì živìjšítranscendentism; pak katolický universalism, ta mezinárodnosta svìtovost. Potom ten energický duch propagandya misionáøství. Pak máte to úsilí o jednotný názor na svìta na život. A koneènì na katolicismu imponuje jeho církevníorganisace a její autorita. To se rozumí, staršímu hochovise dostanou do ruky protikatolické spisy, které ukazujína církevní absolutism, výluènost a násilnictví; sami katechetovéve škole na ty proticírkevní a protináboženské autoryupozoròovali tím, že s nimi polemisovali. Vyvíjel jsemse v dobì rostoucího liberalismu a jeho boje proti absolutismupolitickému i církevnímu; to víte, nemohl jsem nemysleto knihách jako Renanùv 2ivot Ježíšùv a jiných...Na gymnasiu v Brnì jsme mìli za katechetu pátera Procházku.Byl to jeden z tehdejších køes anských socialistù ; já jsemna schùze jeho a jiných chodil a to mì seznamovalo se socialismem.Asi v kvintì jsem ohlásil páteru Procházkovi, ženemohu jít k zpovìdi. Páter Procházka mne mìl rád, byl todobrý a opravdu náboženský èlovìk; domlouval mi tak, až