Karel Čapek: HOVORY S TGM

kluci se chtìli radìji koupat, byli netrpìliví, ale já jsem nepøestal,dokud jsem to nepøeèetl celé. Pak mi jeden z nich, takovýHanák, øekl: „Tomášu, nìco tak hlópyho sem jakživ neslyšel!“Tož jsem to spálil.O verše jsem se pokoušel ještì døív, když jsem byl po tìchdvou tøídách reálky nìjaký èas v Hodonínì;tam jsem psal milostnébásnì na jedno dìvèe, s kterým jsem hrával divadlo -muselo to být hroznì bez formy, já nemìl ani ponìtí o rythmua o formì; hoši gymnasisté se mi proto smáli - tehdy jsempo prvé chápal, co je to humanitní vzdìlání. Rád bych tak tysvé tehdejší básnì vidìl! Potom v Brnì mnì pøišla do rukouSušilova Poetika; tož podle ní jsem zkoušel dìlat básnìna všechny možné formy, i na indické... Nu, pak jsem tohonechal; ale literatura mì držela po celý život.Proè že jsem odešel z Brna? Nu, vlastnì pro lásku.Kdyžjsem byl v kvintì, chodila k mé bytné její švagrová, dìvèe asimého vìku; a my dva jsme se do sebe zamilovali - to bylamá první a veliká láska. Já byl všecek chycen tou láskou, chtìljsem si, to se rozumí, Antonii vzít a poøád jsem poèítal, kdy tobude možné; tehdy jsem se už živil sám a byl jsem v tøídìnejvìtší a nejstarší; krom toho jsem mìl své potyèkys nìkterými profesory - prostì jsem se cítil jako dospìlýa samostatný èlovìk. Její rodièe jí, to se rozumí, bránili ; scházelijsme se potají, na ulici a tak. To se dozvìdìli i ve škole;a protože na mne jinak nemohli, zavolal si mì øeditel a mluvilošklivì o té mé lásce, jako bych tropil nìjakou nemravnost.Mne to tak urazilo a rozèililo, že jsem o sobì nevìdìl; když sina mne pøivolal školníka, popadl jsem pohrabáè a køièel, ženenechám sobì ani tomu dìvèeti tak køivdit. Tož proto jsem