Karel Čapek: HOVORY S TGM

had jsem si tenkrát nerozøešil, ale protestantismus mì znepokojovaldál a jaksi dráždil.Židù, tìch jsem se bál; vìøil jsem, že potøebují køes anskékrve, a proto jsem si radìji zašel o pár ulic, než abych šelpodle jejich stavení; jejich dìti si chtìly se mnou hrát, protožejsem trochu umìl nìmecky, ale já ne. Teprve pozdìji jsemse se Židy jak tak smíøil; to bylo na reálce v Hustopeèi. Jednoujsme mìli školní výlet do Palavských kopcù. Když jsmepo obìdì v hospodì skotaèili a dìlali hlouposti, ztratil se námspolužák Žid na dvùr. Já ze zvìdavosti za ním, on se postavilza rozevøené køídlo vrat a tam se tváøí ke zdi uklánìl a modlil.Tu jsem se nìjak zastydìl, že se Žid modlí, zatím co my sihrajem. To mi tak nešlo do hlavy, že se modlí stejnì vroucnìjako my a že nezapomíná na modlitbu ani za hry...A vidíte, po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych nebylk Židùm nespravedlivý, proto se øíkalo, že s nimi držím.Kdy že jsem v sobì pøekonal ten lidový antisemitismus? Panáèku,citem snad nikdy, jen rozumem. vždy vlastní matkamì udržovala v krevní povìøe.To se rozumí, jako dítì jsem nevìøil jen v to, èemu nás uèilive škole a v kostele; mùj katolicismus byl takový povìrèivý,prostoupený slováckou mythologií. Vìøil jsem ve všecky možnéa nemožné duchy a snad nejvíc v polednici a klekanici, toproto, že jsem pøi hrách zapomínal na èas a vracel se pozdìdomù k obìdu a k veèeøi. Hastrman byl mezi kluky zvlášpopulární, kde který prý ho vidìl, ale byly veliké spory o jehopodobì a barvì vlasù, vousù a šatù; také èarodìjnice hrályvelikou roli, potom smrt a èert; toho jsme jednou všichni slyšeliv kostele, když za mše zalomcovala jedním èlovìkempadoucnice. Také èernoknìžník mì znepokojoval, když jsemse o nìm doèetl. Tak jsem žil v takovém dvojím, dvojakém