Karel Čapek: HOVORY S TGM

odpovìdí: že to je tajemství. To slovo zabránilo diskusi, aleneuspokojilo. Náboženství se prostì žilo a praktikovalo, uèenícírkevní se prostì akceptovalo. Z Bible jsme se dovídali, jenco bylo ve školních knížkách a co jsme slyšeli v kostele; domase Bible neèetla, jen nìkdy modlitební knihy.Pøed èasem se ve stáji na zámku obìsil pacholek Mnì pakukazovali branku, na které visel, a já jsem se vám té brankyzrovna bál, s takovou hrùzou jsem se na ni díval a nikdy jsemprahu do té maštale nepøekroèil. Mnì pøipadalo strašné a nepochopitelné,jak si nìkdo mùže vzít život. Jen si to doopravdypøedstavte, vzít si život!To je nìco tak nepøirozeného, takzvráceného! To mnì poøád leželo v hlavì, zvláš když jsempozdìji našel knížku o lidech, kteøí snášeli životv nejhroznìjších situacích; tak na pøíklad jeden bratr klášterníkprý byl pochován v kryptì, ale byl mrtvý jen zdánlivì: probudilse a musil pak buï èekat, až ho vysvobodí nový pohøeb,nebo se usmrtit - žil dvacet let v podzemí, živil se hmyzem,který padal okénkem do krypty, a lízal vlhkost na zdi a rakvích- - já jsem si namítl sic, co bylo v zimì, když toho hmyzu není,ale kasuistika toho pøípadu a podobných jiných pøece mì drželaa vštípila mnì ten problém samovolné smrti. Mùj spiso sebevraždì je odpovìdí k tìm dìtským a pozdìjším zkušenostem.Kdež pak, o Praze a o Èechách jsem tehdy nevìdìl. ProSlováky v tom mém kraji bylo tenkrát jen jedno mìsto, Vídeò.Do Vídnì od nás chodili na uèení a do práce. Obèas pøicházelinastrojení z Vídnì na návštìvu.Jednou tak pøišel øeznickýtovaryš z Pešti, v maïarském kroji, na botách ostruhy,v ruce èagan - jen škoda, že byl jednooký, jaksi se to k tomumundúru nehodilo. Pøišel do kostela, kde kdo se na nìho dí-