Karel Čapek: HOVORY S TGM

O školáchVýchovì hochù u nás chybí pìstování samostatnosti, sebevìdomía èestnosti. Já jsem byl k samostatnosti nucenod dìtství starostí o chléb i tím, že jsem se, vzdálen od rodiny,musil starat sám o sebe, a sám všecko rozhodovat; tož to jejiný pøípad; ale celá naše výchova nevede ke kuráži. Jense brzo hmotnì zajistit, nejradìji v úøadì, aby byl èlovìk podpensí... Já v tom vidím konec koncù strach pøed smrtí, strachze života podnikavého, odpovìdného, dobyvatelského. Pravda,nám chybí moøe, nám chybí vìdomí, že na druhé stranì jetaké svìt; sedíme jako žáby v rybníce a kuòkáme na sebe.Já vždycky rád slyším, když se náš èlovìk pustí do svìtaa nìèeho dosáhne: ne jako vystìhovalec - i vystìhovalectvíje útìk - ale jako podnikatel, èeský dobyvatel. Rozumí se,i chudoba dìlá mnoho; vìtšina nás jsme v první, druhé generaciz malých lidí, ze sedlákù, z chalupníkù a øemeslníkù; takovýhoch se pak ohlíží, ne co by chtìl a dovedl dìlat, ale kdeje volné místo, aby se pohodlnì uživil. Pak i ta študovanost jejenom lepší øemeslo a tøeba se ani poøádnému øemeslu nevyrovná.Já jsem vypozoroval, že nejlepšími uèiteli - zvláš na støedníchškolách - jsou dobøí odborníci. Má-li takový profesoropravdu rád svùj pøedmìt, vzbudí tu lásku i v chlapcích. Vždyèlovìk zapomene skoro všechno, èemu se na školách uèil,ale ten zájem jednou vzbuzený trvá a uèí ho pozorovat a všímatsi vìcí. Poznání bez zájmu je mrtvé. Nebìží škole jen o to,aby poskytovala co nejvíc vìdomostí, ale také a hlavnì o to,aby navykala žáky pøesnosti, pozornosti a methodiènosti; uèitje tak, aby umìli sami pozorovat pøírodu a život a dovedli