Karel Čapek: HOVORY S TGM

ká, kde je zavedena, nechává náboženství stranou; ale nedovedusi pøedstavit našeho èlovìka, který by rostl bez poznáníJežíše a jeho uèení; vždy i obsah Starého Zákona patøík základnímu kulturnímu majetku evropského èlovìka. Kdoby neznal obsahu køes anství, byl by vlastnì cizincem na našíkulturní pùdì; a jak by kdo mohl pochopit evropské dìjinya øády, kdyby nebyl pouèen o podstatì a vývoji církví?Ale tadyje potíž, jak tomu uèit, s jakého hlediska hodnotit historickéfakty - tìžké problémy pro školu.Já sám stále opakujua zdùrazòuju, že náboženství je podstatným prvkem duchovníhoživota a kultury, a proto mnì je nejenom vyuèování náboženstvía o náboženství, ale i náboženská praxe velikoua nerozøešenou otázkou školské politiky.Vidím a slýchám, že slušný pokrok se udìlal.v umìlecké výchovìna národních školách. Jaké jen teï máme pìkné slabikáøes obrázky, dobré èítanky - jen mít ještì dobrou literaturupro dìti, obrazy a sošky v uèebnách, aby si dítì ze školyodneslo živou potøebu umìní. V mé dobì nás uèitel uèil hrátna housle a cvièili jsme se ve zpìvu hlavnì církevním - to bylonìco; dnes se žaluje na nedostatek èasu, uèební látky je vícnež bývalo, a proto se na výchovu umìleckou zapomíná - tož,myslím, zdokonalit methody vyuèovací, a èasu bude víc.Na venkovì, jako jsem rostl já, byla celá výchova jednoduššía primitivnìjší; venkovské dítì nepodléhalo, ani dnes ještìnepodléhá tolika dojmùm jako ve mìstì. Ale dnes se venkovrychle mìní a zmìš uje ne všude stejnì; Slovenskoa Podkarpatská Rus zùstávají podnes daleko venkovštìjší nežÈechy - na tyto rozdíly musí prozíravá kulturní politika dávatpozor. Už v dìtství jsem slýchal, že venkov je zdravìjší nežmìsto, zdravìjší fysicky i mravnì; v pozdìjších letech jsempoznal názory socialistù proti mìstu. Moje zkušenost je, že