CHEMIE_I_priklady.pdf

Publikace je členěna do 8 kapitol. V každé kapitole jsou shrnuty základnípoznatky a potřebné vztahy k dané problematice. Na ně navazují typovéřešené příklady, které jsou velmi podrobně zpracovány do jednotlivých kroků.U některých typů příkladů autoři nabízejí více možností řešení a záleží jen nastudentech, pro který způsob se rozhodnou při vlastním řešení úloh. Dořešených příkladů byly zařazeny i problémové úlohy, s nimiž se studenti vjiných studijních materiálech nesetkají.Za řešenými příklady následují příklady k řešení, na kterých si mohoustudenti vyzkoušet míru pochopení vybraných částí chemie a způsobilostsamostatného řešení problémů. U každého příkladu je výsledek, který seskrývá pod ikonkou “klíče”.Cílem autorů bylo poskytnout studentům dostatek návodů a úloh prosamostatné studium, které je nedílnou součástí vzdělávacího procesu.Autoři uvítají v rámci zpětné vazby návrhy na zlepšení a doplnění textu,jakož i upozornění na nedostatky a chyby.Autoři1. Názvosloví anorganických sloučeninV této kapitole se budeme zabývat výhradně názvoslovímanorganických látek s vynecháním názvosloví koordinačních látek.Základní veličinou, na které je založeno české názvoslovíanorganických látek, je oxidační číslo prvků. Oxidační číslo prvku lzechápat jako elektrický náboj, který by měly jednotlivé atomy vesloučenině, jestliže by vazebné elektrony patřily prvku s většíelektronegativitou. Oxidační čísla mohou být kladná, záporná i nulová anemusí to být vždy celá čísla. Označujeme je obvykle římskými číslicemi,záporné hodnoty musí být navíc označeny znaménkem mínus.Pozn. V učebním textu autoři pro zjednodušení používají pojmu oxidační čísloi pro víceprvkovou skupinu, ač se v tomto případě jedná o součet oxidačníchčísel jednotlivých prvků.K vyjádření nábojů iontů se nejčastěji používá arabských číslic (Al 3+ , CO 3 2- )viz. kapitola 7.